Maledivy 2018

Tam nejdu, tam je pták!

Vydáno 6. 7. 2018

Mrtvá smíchy jsme tedy tuto část pláže obešli a přidali jsme se na konci mola u nad-vodních vil k dalším hostům resortu ke sledování západu slunce při koktejlu.

Maledivy 2018

Jen měsíc po návratu z Malajsie vyrážíme opět na inspekční cestu a to tentokrát na Maledivy. Lety jak jinak než s Emirates. Začali operovat druhý let z Prahy, což využíváme a najdou se tak místa i pro nás (jinak bychom asi měli smůlu, jsou červencové státní svátky a spousta lidí toho využívá). Díky nové spolupráci s řetězcem vlastnící čtyři čtyř-hvězdičkové resorty jsme na ně pozváni abychom osobně vyzkoušeli jejich kvalitu. Pro mne jsou Maledivy již známá destinace, ale pro Pavla to je něco nového.

Safari Island

Po příletu se setkáváme se zástupcem partnera a tak jako jiné klienty nás směřuje na odbavení na hydroplán a pak do mikrobusu, jenž nás veze do malé odletové haly jednoho z místních dopravců provozující hydroplány. Po chvíli čekání a pozorování provozu hydroplánů sedáme do jednoho z nich a během asi 40 min. přistáváme u Safari Island. Je to malinký ostrůvek do tvaru srpečku na Severním Ari atolu. Dá se lehce poznat podle restaurace umístěné na vodě s bílou plachtovou střechou. Po krátkém projití resortu s managerem jsme ubytováni v nadvodní vile. Na to, že jde o jednoduchou čtyřhvězdičku, tak všechny nadvodní vily mají prosklený stoleček v pokoji na sledování života v moři přímo od kávy či čaje. Pod domečkem nám plavou mořské jehly i další ryby, ale korálů je na této straně pomálu. Šnorchlovat se dá z pláže, jenž je ven z laguny či od druhého typu nadvodních vil. Po večeři s managerem jdeme z restaurace po chodníčku do zadní části mola, kde se hemží rejnoci velcí přes metr a k tomu žraloci a to nejen píseční a útesoví, ale i o trochu větší. Druh neznám, jsou celí šedohnědí, tak kolem 2 metrů. K nim už se mi spadnout nechce. Během stmívání a i po ránu je laguna plná malinkých rejnoků a žralůčků, takže je co pozorovat.

Druhý den ráno máme domluvený transfer lodí, jenž patří resortu a klienti pokud zde stráví 7 nocí tak mají jednodenní výlet zdarma včetně posádky, luxusní kajuty s plným vybavením pokoje a kuchyňkou. Kapitán říká, že během těchto výletů se často vidí delfíni, šnorchluje se, dělá se pik-nic na písečném mini-ostrůvku. Vlastně několik výletů v jednom a zdarma a navíc s romantikou. Pokud je zde klient 14 nocí, tak má 2 dny a jednu noc na lodi. My máme jen dopoledne na přejezd na druhý resort Angaga Island patřící stejné společnosti. Angaga je na Jižním Ari atolu a pokud bychom nestavěli, tak bychom potřebovali 2,5 hodiny. Po vyplutí nás kapitán žene se namazat (krémem). Po chvíli lenošení na přídi na pytlových lehátkách nás kapitán upozorňuje na malou rodinku delfínů. Trochu měníme kurz a stihnem si je během krátké chvilky i natočit. Bohužel si nechtějí hrát u lodi a my musíme pokračovat dál. Relaxace je tak super, že po chvíli oba usínáme. Poblíž Angaga Island zastavujeme na krátké šnorcholování na mělčí vodě. Reaf je zde plný ryb, ale korály jsou ovlivněny teplou vodou, jenž se zde poslední dobou vyskytla. Po šnorchlování si stihneme dát čaj a převléci se a už na nás mávají z mola u resortu.

Angaga Island

Angaga Island je také čtyřhvězda, sice starší než Safari, ale dobře udržovaná. S managerem proběhneme další typy vil, v nichž nebydlíme. Superior nad-vodní vila je naprosto stejná, jako naše nad-vodní vila na Safari. Je to, jako kdybychom neopustili ráno pokoj a jen nám ho uklidili. Zde dostáváme klasickou Beach vilu, jenž je často lepší. Zejména pro ty, kdo mají rádi stín a zeleň. Z pokoje je to doslova 20 kroků na pláž (při psaní to jde Pavel odkrokovat – uhybal se i lehátku cestou). Pavel po dobrém obědě usnul na houpacím lůžku, které je na prostorné terase. Já jsem se uvelebyla na lehátku pod palmou na pláži s bílým jemným pískem (nepíšu reklamu, ale čirou skutečnost). Kýčovitost Malediv je reálná. Po zaslouženém odpočinku jsme šli pracovat. Vzali jsme šnorchl i foťák a frr do moře. Reef je tak 15 metrů od břehu (Pavel to nechce jít za tmy změřit 🙂 Fotky dokládají zdejší podmořský život. Rejnok nechtěl počkat na foto. Nebo to bylo spíš tím, že Pavel plave pomalu! A po sprše musíme povinně obejít ostrov a zkotrolovat resort ze všech stran. Na nejširší části pláže, kde je i beach volejbalové hřiště na Pavla zaútočil racek, asi se mu nelíbil Pavlův vlasový vír (přiléhavější pojem mi Pavel neschválí). Asi tam měl pták nějaké hnízdo, nálet opakoval, ale to už Pavel byl připraven s pantoflema a ptáka statečně zahnal. Popošli jsme ještě kousek, kde už jsme to znali z druhé strany a rozhodli jsme se, že jdeme vyzkoušet i místní bar. To znamenalo se vrátit, ale Pavel prohlásil: „tam nejdu, tam je pták!“. Mrtvá smíchy jsme tedy tuto část pláže obešli a přidali jsme se na konci mola u nad-vodních vil k dalším hostům resortu ke sledování západu slunce při koktejlu. Obsluha připravuje stolečky a židličky směrem na západ jak v divadle, takže zážitek je zaručený.

Po dni odpočinku na Angaga Island jsme vyrazili na další ostrov tohoto řetězce. V noci byla bouřka, proto hydroplán nemohl přistát přímo u Angagy, neboť zde není moc široká laguna a moře stále nebylo dostatečně klidné. Naštěstí na sousedním ostrovků je možnost přistát i při zhoršeném počasí, jenž nám tak na Angace, až tak moc nepřipadalo. Náš hydroplán obletěl Angagu a zamával nám křídly, recepce nás již před tím infomovala, že budeme odlétat od sousedního resortu Mihiri. Naskákali jsme na loď a záhy pochopili proč hydroplán nemohl sednout. Po asi čtyřiceti minutách hopání na vlnách jsme připluli do klidnější laguny sousedního ostrůvku. Tady na nás čekal hydroplán a let na Malé byl klidný. Jen evidentně delší než normálně, protože piloti oblétali bouřkový mrak. Na Malé jsme se setkali se zástupcem partnera, probrali jsme dosavadní dojmy z resortů a pokračovali opět na malý motorový člun, jenž nás za zhruba dvacet minut dovezl na dalších resort řetězce Thulhagiri Island. Už jsme byli připraveni na větší vlny, takže na rozdíl od zbývajících cestujích jsme byli v pohodě.

Thulhagiri Island

Thulhagiri nám zatím ze všech třech navštívených resortů přijde nejméně zajímavý. Služby jsou v podstatě stejné jako u předchozích dvou rezortů. Umístění blízko Malé může být dobré jen pro krátkou zastávku pokud klient jede například ze Srí Lanky. Nadvodní vily nebudeme doporučovat, protože jsou otočené směrem k Malé, jenž je v dálce vidět a na sousední ostrůvek, na němž se staví. Beach bungalovy jsou ale fajn, protože jsou u hlavní pláže a jejich orientace je na volný oceán a tak si připadáte opravdu jak na Maledivách, jak se patří. Bungalovy jsou docela blízko sebe, ale vzhledem k široké pláži a kruhovému tvaru ostrova to až tak nevadí, místa je tu dost. Laguna je hezká s možností šnorchlování. Zajímavé je tu množství barevných andulek, jenž tu volně vegetují a mají na mnoha stromech ostrova malé budky z kokosů.

Kudafushi Maldives

Pokračujeme na další resort, tentokráte už na atol Raa. To znamená návrat člunem na letiště u Malé (opět to houpe, ale ne tolik jako včera). Potkáváme se s Ahmedem, jenž s námi bude jako zástupce místního partnera pokračovat dál na další resorty. Jdeme na vnitrostátní let a náš další resort Kudafushi má zařízený i lounge ve vrchním patře vnitrostátního letiště. Náš let směřuje na ostrov Ifuru, kde je malé letišťátko pro pár letů denně. Dnes zrovna nefunguje elektro-vozítko, tak jdeme v klidu pěšky cca 400 metrů do přístavu (na zavazadla naštěstí vozítko funguje). Nastupujeme opět na rychlo-člun a zase máme tu houpající atrakci. Normálně plavba trvá 20 minut, ale s vlnami to je cca na 30 minut. Příjezd na Kudafushi je jak jinak než s uvítací delegací a rovnou se nás ujímá managerka Ann. Po welcome drinku a vyřízení formalit jdeme na oběd. Kudafushi je jen rok a čtyři měsíce po otevření, takže moderní a vzdušný. Managment je italský s velkými zkušenostmi a je tu to hodně znát. Jde o vyšší úroveň, což jsme i věděli dopředu. Vily jsou extra prostorné a za nás naprosto super. Během prohlídky jsme si prošli nad-vodní vily, vily s bazénem i klasické vily a všechny tři restaurace plus bary. V Dive Centru nám radí, kde je nejlepší šnorchlování. Odpoledne jsme měli chvíli volna, tak jsme to využili k vyzkoušení místních Spa. Masáž byla opravdu skvělá, ráda bych si tu masérku vzala domů! Večer luxusní večeře ala carte s Ann, a pak trocha zábavy v baru. Vystoupení maledivských domorodých tanečníků s bubínky Pavla tak zaujalo, že se nechal přesvědčit k poslednímu tanci s Ahmedem, Ann i se mnou. Je to něco nevídaného, protože po patnácti letech s ním je to asi podruhé co tancuje. Myslím, že Kudafushi mu zůstane navždy v paměti. 🙂 Ráno po snídani ještě stíháme rychlé šnorchlování a udělat pár fotek. Z tohoto resortu se nám rozhodně nechce pryč. Tak snad někdy příště …

Furaveri Island

Furaveri je další naše zastávka na cestě po Maledivách. Jedná se o rezort na relativně velkém ostrově (relativně velkém, vzhledem k místním poměrům), takže první co zde vidíte je prostor. Cestu jsme měli opět rychlo-člunem, moře bylo přívětivější a nebo už jsme si na houpání zvykli. Na molu nás kromě pracovníků rezortu vítá i dvojice domorodých bubeníků, dostáváme na krk květinu a pomalým krokem jdeme za hrajícími bubeníky po molu směrem k recepci. Prohlídku rezortu absolvujeme na elektrovozítku, vzdálenosti jsou tu přece jenon o trochu delší než jinde. Elektrovozítko samozřejmě složí pro všechny hosty rezortu, pokud o to mají zájem. Vilky ať už na pláži či nad vodou jsou výrazně prostorné, tady mají rodiny s dětmi dost potřebného místa ať už vevnitř, tak okolo vil. Je tady hodně prostoru se zelení, což je na jednu stranu příjemné, ale na druhou stranu jak nám vysvětlil management to způsobuje problémy s komáry a tak některé části zeleně, které měly být původně řešeny jako džungle, jsou v současnosti vysekávány a upravovány do podoby zahrady tak, aby se omezil problém s komáry. My jsme žádné problémy s komáry nezaznamenali, rezort je dvakrát denně vykuřuje. Hlavní restaurace je v současnosti v rekonstrukci (měla by snad být dokončena do konce července), tak se jídlo podává v thajské restaurace u nadvodních vilek. Na konci mola vedoucím k nadvodním vilkám je také malá restaurace s krásným výhledem na moře, kde dělají mexickou kuchyni. Ráno po snídani se snažíme obejít ostrov, což by údajně mělo trvat třičtvrtě hodiny. Třičtvrtě hodiny to nakonec trvá, ale ne proto, že by to bylo tak daleko, ale bohužel jsme si vybrali špatný čas, je příliv a v jedné části ostrova nás spláchnou vlny tak, že nemůže dál, jsme mokří až do pasu a to jsme v oblečení po snídani. Snažíme najít cestu přes pevninu. Alespoň máme příležitost zjistit, že na této části ostrova se budují další vilky, pozorujeme, jak je místní staví a máme i prohlídku části zázemí rezortu, kam se hosté nedostanou.

Dreamland Island

Při odjezdu z Furaveri se jako obvykle seřadili manageři a recepční na molo. Byly celkem čtyři, vše muži, byli téměř synchronyzovaní a tak stačilo dodat jen „úsměv hoši a mávat“. Jízda člunem už byla v pohodě, moře se po těch dnech sklinilo. Po příjezdu na Dreamland nás opět čekala prohlídka. Tento ostrov je jedinečný tím, že má uprostřed sladkovodní jezero. Takže jedna z restaurací používaná pro večeře kouká na biotop, jenž se používá i místo bazénu. Vily jsou oproti Angage a spol. naprosto nové a prostornější. Otevřeno je od února 2018. Poslední den byl dále odpočinkový s posledním koktejlem a procházkou kolem ostrova.

Kostrbatý návrat domů

Odlet domů máme v brzkých hodinách, protože let od Emirates nám letí v 11:00 z Malé. To znamená vstávat ve čtyři a lodí 10 min. na ostrov Dharavandhoo, pak vnitrostátním letem.

Naneštěstí let v 11:00 se nekoná z důvodu technické poruchy letadla (celá delegace techniků z Emirates si dělala selfíčka u levého motoru, tak tomu fakt asi něco bylo). Jsme rádi, že do daného stroje nemusíme. A tak potřetí z posledních 7 letů (s různými leteckými společnostmi) dorazíme domů se zpožděním, máme na to asi štěstí 🙁 Bohužel to i znamená, že nestíháme vyzvednout děti z tábora, naštěstí máme hodné příbuzenstvo 🙂 Chtěli jsme vyzkoušet nově přidaný spoj z Dubaje do Prahy operovaný Boingem 777, který má v Dubaji výbornou návaznost na ranní let z Malediv (1,5 hodiny na přestup), ale takhle čekáme dalších 12 hodin v Malé na večerní let a v Dubaji nás nemine další sedmihodinová čekačka na standardně používaný Airbus A380. Domů dorazíme po cca 36 hodinách, no potěš koště …

Tak snad zítra 12.7. se dostaneme domů 🙂

 

Další naše články z Malediv:

Letní prázdniny na Maledivách 2022 – válecí dovolená

Maledivy 2021, první výlet do exotiky 

Eva Perkausová na Maledivách – karanténa

Maledivy 2019 Jakub , aneb vily větší než ..

Maledivy 2018 Janina B. – Kvok, kvok …

Autor: Jana Nováková


Nahoru