Od Stolové hory v Kapském městě na naši mauricijskou „chalupu“
Jihoafrická republika – sedm dní, během kterých jsme se ani na chvíli nenudili
Letos jsme se s Pavlem vydali na inspekční cestu, kterou často doporučujeme našim klientům – aktivní poznávání Jihoafrické republiky a následný odpočinek na Mauriciu. Tentokrát jsme kvůli situaci v oblasti Perského zálivu zvolili letenky s Turkish Airlines. Cesta proběhla bez problémů a po příletu do Kapského města nás už čekal náš partner Preston, který se o nás staral po celou dobu pobytu.
První plán v Kapském městě byl jasný – Stolová hora. Jenže Afrika si občas dělá věci po svém. Když jsme dorazili k lanovce, dozvěděli jsme se, že kvůli počasí už nejezdí. Místo toho jsme se vydali do centra města, prošli se historickými Company’s Gardens, podívali se na Stolovou horu alespoň zdola a projeli si autem centrum Kapského Města.
V parku nás překvapily veverky, které se lidí téměř nebály a ochotně pózovaly před objektivem. Večer jsme pak zakotvili v jedné z místních tržnic plných restaurací, stánků a malých hospůdek. Po dlouhém letu chutnalo první jihoafrické pivo výborně a následoval zasloužený spánek.
Druhý den jsme si Stolovou horu už nenechali utéct. Po zhruba hodině čekání ve frontě jsme konečně vyjeli nahoru a odměnou nám byly nádherné výhledy na město, oceán i okolní hory. Poté jsme zamířili na pláž Boulders Beach za slavnými africkými tučňáky. Přiznám se, že vidět tučňáky na africkém pobřeží je zajímavá zkušenost.
Po obědě s mořskými plody a sklenkou výborného místního vína jsme pokračovali na mys Dobré naděje. Cestou národním parkem jsme potkali paviány, pštrosa, lachtany a další obyvatele zdejší přírody. Právě podobné okamžiky člověku připomenou, jak pestrá Jižní Afrika je.
Další den jsme věnovali centru města a přístavu V&A Waterfront. Ještě předtím jsme si ale vyšlápli na Signal Hill. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nahoře nebyla hustá mlha a sychravo. Největší zajímavostí však bylo, že náš partner Preston, který v Kapském Městě žije řadu let, byl na Signal Hillu pěšky úplně poprvé. Výhledy jsme si tedy příliš neužili, ale o zábavu bylo postaráno.
Během dne jsme navštívili několik hotelů, které běžně nabízíme klientům. Na kávu jsme se zastavili ve stylovém hotelu Winchester, jehož design a atmosféra nás opět nadchly. Odpoledne jsme se z V&A Waterfront vydali pěšky až k našemu hotelu. Přibližně šest kilometrů dlouhá procházka utekla překvapivě rychle. Město se totiž připravovalo na blížící se maraton a všude kolem bylo možné potkat běžce z nejrůznějších koutů světa.
Následující dva dny patřily safari v Aquila Collection. Ubytováni jsme byli v nádherné Deluxe Cottage a čekalo nás večerní i ranní safari. Během několika výjezdů jsme viděli hrochy, žirafy, nosorožce, slony, antilopy, zebry, buvoly i lva. Večerní safari nabídlo krásné světlo a příjemné teploty, ranní zase autentickou atmosféru afrického probouzení, i když bylo citelně chladněji a viditelnost nebyla tak dobrá.
Vyzkoušeli jsme si také safari na čtyřkolkách. Pro mě to byla premiéra – nikdy předtím jsem neřídila ani motorku, ani čtyřkolku. Po prvních metrech nervozita rychle zmizela a s pomocí průvodce jsem bez větších problémů projela i kamenité úseky a pořádné louže. Pavel se bavil a neváhal používat tajně i kameru.
Po safari jsme se přesunuli do vinařské oblasti Franschhoek, kde nás čekaly další dvě noci. Hned po příjezdu jsme využili hotelový shuttle a sjeli do centra městečka. Franschhoek patří k nejpříjemnějším místům, která jsme v Jižní Africe navštívili. Najdete zde restaurace, bistra, galerie, vinotéky i malé obchůdky, vše zasazené do krásného horského údolí. Na náměstí právě místní děti nacvičovaly taneční a hudební vystoupení, zatímco další si hrály ve stínu stromů a historických budov. Dali jsme si výborný oběd, ještě lepší lehké červené víno a poté se vydali na několikakilometrovou procházku kolem Huguenotského památníku směrem k našemu hotelu.
Franschhoek Hotel nás zaujal nejen krásnou zahradou, bazénem a výhledy do okolních vinic, ale také výbornou restaurací. Obě večeře, které jsme zde absolvovali, patřily k nejlepším během celé cesty.
Druhý den nás Preston provedl po místních vinařstvích. Za normálních okolností klienti využívají známý vinařský vláček, jenže my jsme se trefili do jediného týdne v roce, kdy probíhala jeho pravidelná údržba. Preston se tak proměnil v osobního řidiče a průvodce. Během dne jsme navštívili přibližně šest vinařství. Hned v tom prvním jsme si objednali degustaci každý zvlášť. Po čtyřech vzorcích jsme ale rychle pochopili, že nalévané množství není zrovna symbolické. V dalších vinařstvích jsme proto degustace raději sdíleli. Bylo to rozumnější řešení a zároveň jsme mohli ochutnat více různých vín. Samozřejmě nechyběl ani skvělý oběd s výhledem na vinice.
Poslední den jsme zamířili do Stellenbosche, krásného univerzitního města s příjemnou atmosférou, historickými budovami a dalšími vinařstvími. Odtud jsme pokračovali na pobřeží do oblasti Hermanus, která je známá pozorováním velryb od června do srpna. Na velryby jsme byli o pár týdnů brzy, ale i tak jsme měli štěstí. Z pobřeží jsme pozorovali delfíny a při procházce po útesech jsme opět narazili na damany, malé tvory připomínající morčata, kteří jsou překvapivě blízkými příbuznými slonů. Po klidné procházce městečkem jsme si dali pozdní oběd, sklenku vína a užívali si výhledy na rozbouřený oceán.
Večer nás čekal odlet na Mauricius. Podařilo se nám získat upgrade do business třídy společnosti Air Mauritius, takže jsme si během letu dopřáli několik hodin pohodlného spánku. Po sedmi aktivních dnech plných zážitků to přišlo opravdu vhod.
Od privátní pláže na nejvyšší vrchol Mauricia
Po šesti aktivních dnech v Jihoafrické republice přišel čas trochu zpomalit. Na Mauriciu jsme zamířili do našeho oblíbeného hotelu Maritim na západním pobřeží. S nadsázkou říkáme, že sem jezdíme „na chalupu“. Když přijedete několikrát na stejné místo a personál vás vítá jako staré známé, rychle se tu začnete cítit skoro jako doma. A privátní pláž pro hosty ubytované v Suite pokojích? Tam je servis jednoduše bezchybný.
Nechyběla ani návštěva místního spa. Po safari, trecích a dlouhých dnech na cestách přišla masáž opravdu vhod a byla ideálním začátkem mauricijského režimu „nic nemusím“.
Protože ale nevydržím jen ležet na pláži, zařadila jsem doprostřed pobytu výstup na nejvyšší vrchol Mauricia – Piton de la Petite Rivière Noire (828 m n. m.). Přidala se k nám i Sidonie, ředitelka naší partnerské mauricijské CK, pro kterou to – stejně jako před lety výstup na Le Morne – byla další premiéra. Upozorním, že se přidala dobrovolně 🙂 Trasa na vrchol hory a zpět měří přibližně 9 kilometrů a pohodovým tempem zabere kolem čtyř hodin.
Počasí nám přálo, většina cesty vede příjemně ve stínu tropického lesa a na vrcholu nás čekaly nádherné výhledy do všech stran. Mauricius je odtud vidět úplně jinak než z pláže – všude kolem jen zelené kopce, lesy a oceán v dálce. Poslední část výstupu je poměrně strmá a po vlhku i dost kluzká, takže člověk ocení lana, která jsou zde připravena. A jako už několikrát během této cesty jsme měli štěstí – pršet začalo asi dvě minuty poté, co jsme nasedli do auta na cestu zpět do hotelu.
A teď už nás čeká jen návrat domů přes Istanbul a spousta vzpomínek na dva týdny plné zážitků.
Autor: Jana Nováková
