Zanzibar 2018

Pole pole, pomalu pomalu.

Vydáno 19. 7. 2018

Nejvíce se nám líbí systém místních autobusů dala dala, i když by jsme je zrovna autobusy nenazvali. To, že nemají pevný jízdní řád, nás nepřekvapuje. To, že nemají ani pevné zastávky a můžete je zastavit kdekoliv, pokud mají volno, to už ano :)

Zanzibar 2018

Po 2 měsících čekání vyrážíme s přítelkyní na poznávací cestu na Zanzibar. Jediné, co se trošku bojíme, zda zrealizujeme původní plán a na tomto souostroví v Indickém oceánu si také trošku odpočineme.

Naše cesta začíná na brněnském vlakovém nádraží. Vlakové spojení s RegioJet je pohodlné a než se stačíme rozkoukat, přestupujeme na stanici Vídeň Simmering na malý minibus, který vás přepraví za necelou půlhodinu na letiště. Půl hodiny před letem již nevěříme, že odletíme na čas, letadlo stále není přistaveno u rampy a po dalších deseti minutách se dozvídáme nemilou zprávu, let nabral při cestě z Bruselu zpoždění a nakonec odlétáme o dvě hodiny později. Naštěstí nám to nevadí, namísto 5 hodinového čekání v Etiopii nás čekají pouze 3 hodiny. Letiště v Addis Abeba je starší a menší. Po přestupech na moderních letištích je to trošku šok, ale pak oceňujeme, že alespoň nonstop někdo uklízí záchody. Opět již čekáme na nalodění u naší gate, na ceduli již vidíme boarding, ale nic se neděje. Jdu se zeptat obsluhy a ta nám sděluje, že musíme o patro výše k jiné gate. Zvláštní na ceduli s letem na Zanzibar stále svítí něco jiného. Další překvapení nastává, když zjišťujeme, že namísto přímého letu nás čeká ještě mezipřistání na letišti Kilimandjaro. Nyní si teprve otevírám mobil a ano Ethiopian těsně před naším letem z Vídně poslalo zmatený email o této změně. Samotný let má opět hodinové zpoždění. Nakonec přilétáme na Zanzibar něco po 15 hodině, tedy o dvě hodiny později proti původnímu plánu. Doufám, že to není v rámci Ethiopian standard a že jen neměli den. K celkovému hodnocení obou letů dodávám, že jídlo bylo dobré, místa na nohy spousty, záchody čisté a přítelkyně dostala objednanou bezlepkovou stravu. Z Vídně do Addis Abeba bylo letadlo už něco opotřebované a nejela nám dotykovka na obrazovce (ale to jsem zažil i u jiných leteckých společností).

Při příletu na Zanzibar vyplňujeme žádost o poskytnutí víz a příjezdový formulář. Není to nijak složité, hlavně si nezapomenout vzít sebou vlastní propisku. Kartou jsme zaplatili u jednoho okénka dopředu víza a posléze jdeme se všemi dokumenty k imigračnímu úředníkovi. Bere si naše fotky a otisky prstů. Na očkování proti žluté zimnici se vůbec neptá, i když jej máme připravené (přestupovali jsme v rizikové zemi). Jak se následně dozvídáme během pobytu, od roku 2016 již platí nová legislativa a i v rámci přestupu v rizikové zemi nepotřebujete očkování proti žluté zimnici, pokud byl přestup kratší než 12 hodin (místním se tato informace moc nechce sdílet).

V příletové hale není žádný pás na zavazadla apod. zavazadla již na nás čekají na zemi. Pokud se letí dále na ostrov Pemba (Constance Aiyana), tak si vezmete svoje zavazadlo a zahnete doprava a dále pokračujete do odletové haly pro vnitrostátní lety. V opačném případě vás čeká ještě kontrola zavazadel rentgenem. V příletové hale jsou hned tři různé směnárny se stejným kurzem, hned jednu využíváme a vyměňujeme USD rovnou tady (doporučujeme). Vstupné za výlety se dá sice na Zanzibaru platit i v USD, ale v místní měně je to výhodnější.

Odmítáme pomoc se zavazadly a po 100 m již vidíme řidiče našeho místního partnera s cedulkou s našimi jmény. Má pro nás nachystanou jako pozornost vodu a navlhčené ručníčky na očištění rukou. Ještě než si odpočineme na ubytování po dlouhé cestě, čeká nás návštěva dvou resortů. Po cestě klasicky zpovídáme řidiče a ptáme se na základní fráze svahilštiny a nějaké další informace o Zanzibaru.

Zanzibar

Nejvíce se nám líbí systém místních autobusů dala dala, i když by jsme je zrovna autobusy nenazvali. To, že nemají pevný jízdní řád, nás nepřekvapuje. To, že nemají ani pevné zastávky a můžete je zastavit kdekoliv, pokud mají volno, to už ano 🙂 Na první pohled je také vidět, že na Zanzibaru je daleko větší chudoba ve srovnání s našimi dalšími exotickými plážovými destinacemi. Návštěvu resortů Bluebay a Sultan Sands zrychlujeme, pasují se skoro až na pětihvězdu, ale nelíbí se nám a pokud přivřeme obě oči hodnotili bychom je na velmi jednoduchou starší čtyřhvězdu. Už teď je nám jasné, že buď jeden nebo rovnou oba vyřadíme z nabídky.

Konečně dorážíme do našeho prvního ubytování pro první dvě noci. Vítá nás Dream of Zanzibar. Už se těšíme jen na odpočinek a tak míříme hned jak to jde na večeři a do postele. Vždy při takových chvílích přemýšlím, proč ve většině exotických destinací musí mít ve zvyku pozdní večeře 🙂 Ráno brzy vstáváme, abychom si užili jeden z mála volných dnů a vyzkoušeli si na vlastní kůži odlivem postižené východní pobřeží. Ještě před snídaní míříme se šnorchlem na pláž než začne odliv.

Zanzibar

Voda má přes 26 stupňů a během celého roku se to moc neliší. Nemáme tedy problém šnorchlovat daleko od břehu, nicméně ve vodě je toho k vidění pomálu. Jak se později dozvídáme a sami si vyzkoušíme i na jednom z dalších resortů, východním pobřeží je v podstatě všude stejné. Výjimkou je pár míst na jihovýchodě. Po pozdní snídani si užíváme bazén a partnerka zdejší koktejly, nicméně já po chvíli vyrážím na prohlídku sousedního resortu a samotného Dream of Zanzibar. Sousední resort Mapenzi mě velmi mile překvapuje. Je sice starší, ale velmi dobře udržovaný a díky pro Zanzibar klasické architektuře má svoje kouzlo. Tuto oficiální čtyřhvězdu hodnotím jako velmi dobře udržovanou 3,5* a moje obavy ze včerejška, cože mě to na Zanzibaru čeká, se rozplývají. Zde je zkrátka vše, jak má být. Vracím se zpět do Dream of Zanzibar. Už na mě čekají s krátkou prohlídkou, po níž jsem opět rád za chvilku klidu a možnost ošahat si resort po svém. Mezitím již začal odliv. Ano moře sice ustupuje velmi daleko a plavat se v něm nedá, nicméně, pokud s tím počítáte a nepojedete na východní pobřeží v době, kdy je odliv nejvyšší (dle pozice měsíce), čekají tu na vás nádherné pláže a osobně nevidím větší problém si denní program trošku uzpůsobit přírodě. Jediné, co může být nepříjemné jsou chvílemi neodbytní beachboys. Podobně jako v jiných destinacích je nejlepší je spíše ignorovat. Před večeří si ještě dávám pár jógových pozic při západu slunce a jdeme se hodit do gala. Čeká nás arabská noc. Zaměstnanci resortu již od pozdního odpoledne chystají stoly venku na speciální večeři pro všechny hotelové hosty. Na večeři míříme mezi prvními a vidíme, že oproti první večeři, nás čeká daleko větší zážitek. Bufet je daleko pestřejší a nádherně připravený. K tomu se živě na několika místech griluje. Protože má partnerka bezlepkovou dietu, domluvil jsem pro ni dopředu s šéfkuchařem bezlepkový dezert a také, že nás před večeří provede a řekne, která jídla jsou bezlepková. Pokud máte nějaký dietetický problém, nemusíte se bát, v resortu se o vás postarají. Resort má atmosféru a hodnotíme jej jako lepší 4* s nádhernou zahradou.

Náš další den začínáme výletem do Jozani Forest. Po cestě sem se krajina trošku mění a zdá se nám více zemědělská. Vidíme spoustu rýžových polí a cukrovou třtinu. Jozani Forest je jedno z mála více zalesněných území. Sice se nejedná o původní porost Zanzibaru, ale to ostatně nemáme ani v ČR. Na druhou stranu jsou zde k vidění zajímavé druhy živočichů i rostlin. Hlavním lákadlem je místní opice gueréza zanzibarská.

Zanzibar

Je to jedna z mála opic, která není agresivní a drzá. Zřejmě to je tím, že je cukrovkářka a nemůže jíst ovoce. Živí se pouze mladými lístky rostlin. Máme štěstí, velmi rychle se nám daří najít malou tlupu opic. Jelikož jsme po období dešťů, vyhýbáme se blatu, ale díky naší nepozornost šlapeme do teritoria mravenců. Takto rychlé mravence jsem snad nikde neviděl. Po chvíli jich mám stovky po celých nohách, sice je rychle z nohou shazuji, ale dostali se mně i do bot, takže rychle se zouvám a likviduji hlava nehlava. Chudák náš průvodce jich má pár i pod košilí a prosí mě o rychlou likvidaci 🙂 Nemusíte se však bát, je to dáno obdobím, jak je půda stále nasáklá vodou, mravenci nejsou zalezlí v zemi a my jsme jen nedali pozor. Odměnou jsou nám krásné fotky s opicemi z absolutní blízkosti. Pokračujeme zpět k autu a ještě se podivujeme, co tu dělají baobaby. Ty bychom tu nečekali. Po krátkém přesunu vyrážíme za dalším zdejším lákadlem, procházkou nad mangrovy.

Z Jozani forest míříme na prohlídku resortů na jihovýchodě. Všechny patří jednomu majiteli a jak se ukazuje patří mezi to nejlepší na východním pobřeží a dokonce i na celém Zanzibaru. Prohlídku začínáme resortem Breezes, který je nejstarší z celé skupiny a hodnotíme jej jako lepší 4*, následují luxusní Palms a Baraza. U všech na vás čeká nádherná liduprázdná pláž hrající všemi barvami a i zde samozřejmě musíte počítat s výrazným odlivem a podřízením se přírodním zákonům. Na druhou stranu odměnou vám bude především u dvou posledně zmíněných absolutní klid, výborný servis a kouzlo místa. Breezes a Baraza jsou vhodné i pro rodiny s dětmi. V rámci prohlídek také neudržím svoji zvědavost a ptám se na platy hotelového personálu, ty se pohybují od 150 do 250 USD za měsíc (a to jsme v lepších resortech). Po krátkém přesunu autem na nás čeká největší překvapení dne. Resort Zawadi s pouhými 9 luxusními vilami je doslova okouzlující a v rámci východního pobřeží vás tu čeká rarita. Příroda zde vytvořila lagunu, která i v době odlivu umožňuje zaplavat si v moři. Navíc máte maximální soukromí. Z obou stran je pláž oddělená od okolí útesy, díky kterým se jedná o jednu z mála soukromých pláži na celém Zanzibaru. O neuvěřitelných panoramatech, která doslova hýří barvami, netřeba příliš povídat.

Z prohlídek pokračujeme do historického Stone Town, které patří pod Unesco. Zde navštěvujeme anglikánský kostel, který byl vybudovaný na základech původního tržiště s otroky a museum, které se věnuje otrokářské historii ostrova. Následuje prohlídka místního trhu a procházka úzkými uličkami obklopenými kamennými domy se spoustou obchůdků. Pokračujeme dále, ale zmáhá nás únava a celou prohlídku zkracujeme. Musíme říci, že Stone Town nebyl moc šálek našeho čaje. S veškerým respektem k místní kultuře si myslíme, že stojí sice za to jej vidět, ale není potřeba investovat do prohlídky příliš času. S místními a jejich kulturou se lze seznámit i jinak a jinde 🙂

Další dvě noci trávíme v resortu v bývalém resortu Hideaway of Nungwi. Již před návštěvou je nám trošku líto, že resort převzal světoznámý řetězec Riu a nově se resort jmenuje Riu Palace Zanzibar. Při příjezdu bohužel zjišťujeme, že v rámci výměny rezervačního systému došlo k malé chybě a že nebudeme mít slíbený pokoj s manželskou postelí, ale budeme mít oddělené postele. Romantika tedy musí počkat 🙂 

Riu Palace Zanzibar

Resort je vybudovaný na úžasném místě v kopci nad útesem na velikém prostoru plném zeleně a zahrad. Z útesu máte po schodech přístup na nádhernou pláž a k moři. To hraje při pohledu z útesu snad všemi odstíny modré. Plavat se zde dá celý den, neboť pláž není postižená odlivem (jako na východě). Čekat můžete na Afriku vysokou úroveň služeb. Resort se prezentuje jako 5*, ale hodnotíme jako 4,5*. Na avizovaných 5* bychom čekali především lépe udržované pokoje a také lepší kuchyni. Čeho jsme se zde nemohli nabažit byli místní koktejly. Zachutnal nám především zdejší signature koktejl s passion fruit. S dodatečným odstupem doporučujeme ve většině případů na všech resortech na Zanzibaru vynechat v koktejlech led. Dělá se z místní pitné vody a ta může nám zhýčkaným Evropanům způsobit nejeden problém 🙂

Z Riu Palace vyrážíme na prohlídku dalších resortů na severozápadě a severu. Některé nás příjemně překvapily, jiné právě naopak. Mezi ty zajímavé řadíme resort La Gemma. Avizovaných pět hvězd bych hodnotil jako lepší 4* možná i 4,5*, rozhodně však vynechejte starší Villa Club pokoje. Čekají vás tu nádherné zahrady a pláž. Pokud chcete soukromí a nevadí vám, že jste o něco dále od pláže (všude vás dovezou golfové vozíky), rozhodně neprohloupíte výběrem Star of the East. Má pouhých 11 více než prostorných vil s vlastním bazeném a opravdu mile nás překvapil. Velmi dobrý dojem na nás zanechal také resort Essque Zalu na severovýchodě ostrova. Původně jsme jej ani nechtěli navštívit, protože nemá de facto pláž, ale to by byla chyba. Kvalitativně bych hodnotil jako 4,5*, která nabízí i v případě odlivu možnost plavání ze zdejšího úchvatného mola. Tento resort má díky umístění a své architektuře atmosféru, na kterou nezapomenete. Skvostem je v hlavní budově 14 m vysoká sedlová střecha udělaná postaru. V neposlední řadě pak musíme zmínit nový český resort Zuri Zanzibar. Bohužel se posunulo jeho otevření a tak namísto ubytování zde, alespoň absolvujeme návštěvu. Jednotlivé bungalovy jsou rozeseté po nádherné zahradě. Udržovaná je tak akorát, aby jste měli stále pocit, že nejste v parku, ale v přírodě. Z resortu je nádherný výhled na oceán a ubytování v africkém stylu opravdu stojí zato. Zde již při návrzích někdo opravdu přemýšlel 🙂 Nemáme možnost vidět vše, protože se ještě některé věci dodělávají, ale návštěva nezklamala naše očekávání. Jedná se o plnohodnotný 5* resort, pláž je v rámci Zanzibaru jednou z těch nejlepších a hlavně není postižena odlivem.

Prohlídku resortů zakončujeme návštěvou Mnarani želví farmy, jejímž cílem je primárně ochrana želv a také osvěta místních. Podobných farem je na Zanzibaru více. Se zájmem pozorujeme čerstvě vylíhnuté několikadenní želvičky, jejichž vajíčka místní zachránili před případnými predátory.

Zanzibar

Zůstanou zde až do 9 měsíců a poté se vypustí do volné přírody. O čem jsme neměli ani tušení a je velmi zajímavé, je to, že se většina mořských želv až do 7 měsíců věku živí živočišnými proteiny a až poté se začnou orientovat na zelenou stravu. Nakonec prohlídky máme možnost vyzkoušet si krmení želv čerstvými řasami. Jedná se o želvy, které uvízly a poranily se v sítích rybářů. Rybáři je sami nosí, aby se zde doléčily a mohly jít pak zpět do volného moře. Sympatické je, že zde mají i jednoduchý projekt na zpracování pet lahví a plastů, které dobrovolníci posbírali na plážích (využívají se následně například na stavbu obydlí).

Večer úplně zničení přijíždíme do našeho dalšího ubytování – do italského resortu Gold Zanzibar. Lence je trochu špatně ze sluníčka a tak vyrážím na večeři sám. Zde mě čekají velmi milá překvapení. Velká část hlavních chodů je připravována naživo před vámi a jídlo je opravdu výborné. Seznamuji se zde s místní front office manažerkou a jak zmiňuji, že partnerka zůstala na pokoji, hned nabízí, že mně pro ni připraví kuchař jídlo na pokoj. To, že jídlo musí být bezlepkové, je pro ně tady maličkost. Mají tu dokonce i bezlepkové těstoviny. Překvapená je i Lenka, které na pokoj posléze přináším dietněji připravené těstoviny a chutnají jí tak, že další den prosí kuchaře o připravení něčeho podobného. Gold Zanzibar si opět můžeme užít, nemusíme totiž další den kromě rychlé prohlídky resortu absolvovat nic jiného než slunění na pláži a popíjení koktejlů. Resort se prezentuje jako 5*, ale hodnotíme jako lepší 4*. Pokoje jsou velmi prostorné, ale nejsou tak dobře udržované a vybavené a spíše odpovídají 4*. Na druhou stranu vše táhne nahoru gastronomie a všude máte více než dostatek prostoru. Je zde pouze 67 pokojů, které se rozkládají na velké ploše. K tomu si zde dávají záležet na tom, aby jste měli dostatek soukromí i na pláži a při jídle. Lehátka i stoly jsou od sebe dostatečně daleko. Skvostem je zde pláž s jemným pískem, ta je pravděpodobně tou nejširší na celém ostrově. Zkoušíme ještě šnorchlování z pláže, něco vidět jde, ale není to nic moc. Dno zde hodně rychle klesá, podobně jako u Zuri či v Riu Palace.

Po dvou nocích v Gold Zanzibar se už nemůžeme dočkat na naše další ubytování. Dnes se přesouváme letadlem na ostrov Pemba, kde na nás čeká resort Constance Aiyana. Na letišti se potkáváme s našimi klienty, kteří akorát dorážejí z Evropy a budou s námi absolvovat stejný let. Po nasednutí do malého letadla se shodujeme, že letadlo je ještě menší než hydroplány na Maledivách, a to ještě netušíme, co nás čeká na cestě zpět 🙂 Let je rychlý a za 30 minut jsme již na Pembě, kde nás již čekají dva teréňáky na cestu do resortu. Během cesty autem, která trvá skoro hodinu a půl, rychle chápeme, proč jedeme teréňákem, ve 2/3 jízdy končí silnice a začíná nezpevněná cesta. Celou cestu si užíváme výhledy z auta, protože Pemba je zcela jiná než hlavní ostrov. Je více hornatá, není tolik obydlená a je zde k vidění daleko více přírody. Na první pohled je také vidět, že zdejší lidé nejsou tolik zkažení turismem (není zde takové přistěhovalectví z Tanzánie) a žijí často zemědělským způsobem života. Co na Zanzibaru a o to více na Pembě opravdu obdivujeme, jsou zdejší děti. Takové klidné a hodné děti jsme snad nikde jinde na světě neviděli. Stálo by za úvahu pořádat výměnné pobyty pro české děti. Co si budeme povídat, ono by to bylo možná vhodné i pro některé dospělé 🙂 Po příjezdu do resortu nás vítají, jako by jsme byli jediní hosté, co přijeli za posledních několik let (dělají de facto pro všechny nové hosty). Check-in probíhá na pokoji a tady na nás také čeká malé občerstvení a láhev jihoafrického červeného. Pokoje a okolí je dokonale sladěné a jak se dozvídáme, resort se stavěl a doslova ladil 7 let, což je poznat na mnoha detailech, kterých si na první pohled ani nevšimnete. Majitelem (nikoliv provozovatelem) je Mauricijec, který si toto místo po své návštěvě před skoro dvaceti lety tak zamiloval, že se rozhodl tady postavit resort. Popravdě se tomu ani nedivíme. Je to nesmírně klidné a energií nabité místo, kde se stačí jen zastavit a naslouchat sobě a toku přírody. Po krátké relaxaci jdeme vyzkoušet ještě místní wellness a masáž, Lenka si dává aroma masáž a já jdu do tradiční balijské. Obě masáže byly výborné. Co musíme v rámci resortu nadmíru pochválit je „a la carte“ All Inclusive, což posouvá gastronomický zážitek automaticky výše. Navíc máte během celého pobytu možnost stolovat nejen v restauraci, ale také u bazénu, či na pláži. Jediné, co pokulhává, je pomalejší a někdy zapomnětlivá obsluha, ale to už musíte brát v rámci celého Zanzibaru jako standard. Ne nadarmo mají místní rádi výraz pole pole, což znamená pomalu pomalu. Další den máme sice jet dopoledne na výlet tradiční lodí do mangrovů a odpoledne na písečnou mělčinu s piknikem, nicméně nepřeje nám počasí, a protože hodně fouká a je rozbouřené moře, vymýšlí se za pochodu jiný program. Vyrážíme tedy na kolech do místní vesničky, na maják a jednu z okolních pláží, kde je v plánu i malý piknik. Bohužel jsme s něčím takovým nepočítali a Lenka má pro kolo vhodné pouze krátké kraťasy a protože je ramadán, musí si až ke kolenům kolem nohou omotat pareo. Po prohlídce stoletého majáku se nakonec rozhodujeme pro návrat, neboť se v tom nedá šlapat a navíc je opravu velké vedro. To nám ale vůbec nevadí, už se totiž těšíme na romantický oběd, který budeme mít připravený na pláži jen pro nás dva. Ten nakonec předčil naše očekávání. Cítili jsme se pomalu jako v nějaké hollywoodské pohádce, už to jen natočit 🙂 

Constance Aiyana

Odpoledne si pak vychutnáváme pláž. Je krásná a dá se říci privátní, nicméně je potřeba počítat s tím, že při odlivu jsou na jedné straně pláže řasy a hodně mělko a tak plavat se dá pouze na druhé straně. Ještě k řasám, ty zde přímo rostou a musíte to brát tak, že to patří ke zdejší přírodě. Nicméně se nebojte, nijak vás to neochuzuje, protože stačí kousek popojít a vše je v pořádku. Samotný resort také pravidelně vyplavené řasy na pláži uklízí. Místní ženy a děti při odlivu navíc chodí po pláži a řasy vysbírávají. Je to pro ně (jako na celém Zanzibaru) jeden ze způsobů obživy. Řasy se posléze exportují především do Japonska a Koreje, kde se dále zpracovávají pro různé pokrmy či se používají pro různé kosmetické přípravky. Šnorchlování jsme si vyzkoušet bohužel díky vlnám nemohli, ale je tu údajně stejně kvalitní, pokud jde o korály, jako na Maledivách. Pro potápěče je to tu ráj, což máme odzkoušeno našimi klienty. Během odpoledne nám také ochotně zapózovala místní sekačka na trávu v podobě osla. Ještě k přírodě samotné: sem tam zavítají do resortu také zajímavé druhy ptáku včetně místního zoborožce a kousek od resortu se nachází kus nádherné přírody – Ngezi deštný lest, což je poslední část původního porostu na tomto ostrově.

Vůbec se nám odsud nechce, ale další ráno vyrážíme zpět na hlavní ostrov. Na letišti na nás čeká překvapení, letíme sami malou cesnou a k tomu dostávám pokyn od pilota, že budu sedět vedle něj.

Zanzibar

V duchu se modlím, aby mě ještě nezačal instruovat, jak držet knipl a dělat druhého pilota, naštěstí sám po mém usednutí říká: „Hlavně mně tu na nic nešahej.“ 😀 Po pravdě létání nemám zrovna v lásce, ale před Lenkou raději nic neříkám, aby neměla pak ještě strach. Let je opět krátký a plynulý a užíváme si nádherné výhledy z letadla. Nevím, zda se mně ještě někdy v životě poštěstí, letět sám v letadle.

Při přistání ještě koukáme na hlavní město a rozeseté plechové baráčky v jeho chudších částech a jen si oba opět říkáme, jaké štěstí máme, že jsme se narodili v Čechách. Na hlavním ostrově na nás čeká již jen poslední resort. Cestujeme opět na východ, tentokrát do českého resortu Tulia. Po cestě ještě zastavujeme v jedné ze Spice garden (zahrad koření). Máme možnost vidět a ochutnat spoustu koření a ovoce. Nakonec návštěvy nám ještě udělají na hlavu z palmových listů korunky, prstýnky a kravatu a povinně se pro vás se vším fotíme :)

Po příjezdu do Tulia nás vítá manažer hotelu Lukáš, který je velký sympaťák a je to člověk na svém místě. V průběhu odpoledne s ním ještě absolvuji krátkou prohlídku a především se stále kochám zdejší udržovanou zahradou s mnoha druhy rostlin. Oproti jiným resortům si zde dělají spoustu věcí sami. Mají vlastní pečivo, udírnu, vlastní rybáře (ryby musí být do hodiny po vylovení v resortu a na ledu), a to nejdůležitější vlastní odsolovačku (jsou aktuálně jediným místem na Zanzibaru, kde se pro Evropana dá pít voda s kohoutku a je 100% bezpečný led). Připravují se další novinky jako políčka pro vlastní zeleninu a skutečný vinný sklep (nikdo jiný jej na Zanzibaru nyní nemá). Raritou bude též prosklen klimatizovaná garáž, kde bude stále jezdící autoveterán Saphire, kterým jezdíval také poslední zdejší sultán. Jako jediný resort na Zanzibaru mají malý tobogán, který tak alespoň spolu s bazénem kompenzuje východní pobřeží a jeho odliv (samozřejmě i zde). K pláži se dostanete po schodech dolů a po pravdě nás tady nikterak nenadchla. Zato nás více než mile překvapil zdejší servis a kuchyně. Jedině zde fungoval personál po evropsku, byl rychlý a nezapomínal. Na večeři nás přivítal v rámci standardního All Inklusive humr. Podobně jako v Aiyna i zde je All Inklusive formou „a la carte“. Sice mám raději pořádný hovězí steak, ale byl jsem zvědavý, jak bude chutnat humr Lence. No nakonec jsem se přecpal a snědl humry dva, tak můžete hádat 🙂

Dopoledne si ještě užíváme sluníčka a moře a hned po poledni již vyrážíme zpět na letiště a domů. Jsme bohatší o mnoho zážitků z této pro nás nové destinace, kterou jsme pro vás chtěli co nejlépe poznat. Oproti cestě na Zanzibar je již cesta zpět s Ethiopian bez problémů.

Autor: Jakub Antoš


Nahoru