Překvapivá Malajsie 2018

.....

Vydáno 12. 5. 2018

První dojmy z Malajsie a Kuala Lumpur i okolí je celkem překvapení. Ani to zde moc nevypadá na přeplněnou Asijskou zemi. Doprava je klidná a dle pravidel.

Překvapivá Malajsie 2018

Opět po delším čase vyrážíme s rodinou na cestu si ohmatat, ochutnat a zažít jednu z našich destinací. Aby to nebylo tak jednoduché máme sebou opět děti, takže budeme na nich testovat zda zvládnou v osmi a jedenácti letech náročnější program než jen pláž. Cestu máme tak na půl aktivní s trochou poznání a na půl u pláže s nějakým tím výletem a samozřejmě prací pro mne.

Stejně jako loni se dá se říci, že většina našich cest začíná s Emirates. Let je klidný a pro nás i pohodlný v business třídě. Délka se bohužel odpárat nedá, ale návaznost tří hodin čekání v Dubaji je tak akorát. Po příletu na mezinárodní letiště v Kuala Lumpur vycházíme do haly a orientujeme se podle tabulí, kdy směřujeme k imigrační přepážce. Je to celkem daleko než dojdeme mezi obchody a kavárnami k vláčku co jezdí mezi halami. Ten nás odváží do další haly asi jen tří minutky jízdy a opět jdeme za tabulí imigračního. V letadle po nás nic překvapivě nechtěli vyplnit (žádná kartička) a na přepážce také ne. Jen si nás vyfotili a srovnali fotky s pasem, plus nám mašinkou naskenovali otisky obou ukazováčků. To nebylo třeba u dětí. Veroniku jenž je vysoká jak dospělí si vyfotili. Malého Kubu ani to ne.

První dojmy z Kuala Lumpur a okolí je celkem překvapení. Ani to zde moc nevypadá na přeplněnou Asijskou zemi. Doprava je klidná a dle pravidel. Ano, dnes je svátek, tak se krásně vyhneme kolonám, jenž sužují asi všechny velké metropole. Nicméně vidíme minimum motorek, auta i motorky dodržují pravidla a nikdo tu netroubí, uf.

Cestou z letiště do našeho hotelu v centru Kuala Lumpur nás náš průvodce a řidič v jedné osobě bere do vládního města Putrajaya určeného jen pro zaměstnance státu, ať už úředníky ministerstev či přímo premiéra. Samé luxusní vily, nové rezidenční projekty, luxusní kancelářské budovy i upravené historické budovy, školy, obchody … prostě vše určené pro státní zaměstnance. Kolem ulic je zeleň upravena jak v anglické zahradě a takto působí vlastně celé toto město. Nikde ani papírek na zemi, vše dokonalé. Zde se odehrává celé dění, ale hlavním městem Malajsie je sousedící Kuala Lumpur.

Druhý den na nás čeká prohlídka města. Program je klasicky na 4 hodiny, nám se však průvodce věnoval víc jak 6 hodin. Navštívili jsme hinduistický chrám a vyšlápli si přes 200 schodů do posvátných jeskyň, zastavili jsme se v několika místních továrnách a zastavili jsem se u národního památníku s výhledem na město. Prošli jsme se po náměstí nezávislosti s koloniálními budovami hned vedle kriketového hřiště a moderními věžáky. V nové části se mezi luxusními hotely majestátně tyčí tak proslulá Petronas Twin Towers (dvojčata). Bohužel se velice těžce fotí v tuto chvíli jsou nejvyššími ve městě 452 m, ale brzy budou překonány novým mrakodrapem Angkasa Raya.

Cesta z Kuala Lumpur do Kameronské vysočiny zabera autem min. 4,5 hodiny. Pokud máte potřebné zastávky tak i více. Nejdříve je cesta po dálnici, kde se v jejím okolí střídají plantáže palem na palmový olej, kaučukovníku a divokých lesů. Zhruba po dvou hodinách se sjíždí z dálnice a tak v půlce serpentýn je kousek od silnice vodopád s tržištěm, kde místní kmen prodává své výrobky a sebrané plodiny. I v této části malajská vláda pro domorodce postavila školy. Ideální je vydat se do této oblasti během všedního dne. Kameronská vysočina je využívána místními k víkendové rekreaci. V pondělí je pak mnoho atrakcí zavřených. Čajové plantáže jsou vhodné pro ty kdo je neznají ze Srí Lanky. Zelené scenérie jsou moc hezké na focení. Kvalita čaje není ale podle našeho názoru, tak dobrá jako na zmiňovaném Cejlonu. Možná je to tím, že místní milují instantní čajový mix (čaj, sušená smetana a cukr) a ve velkém tuto formu čaje nakupují i turisté z ostatních asijských zemí.

Ubytování máme v Strawberry Park Resortu, jenž je super umístěný stranou do klidné části nad hlavní turistické město. V zahradě panuje klid a ubytování je v pokojích s výhledem do lesa. Večer se musíme trochu více obléci, je zde o pár stupňů méně než v nížinách, ale mikina zcela stačí. Někdy jdou prý večerní teploty i k 16°C a průvodce nás varuje, že pokoje nemají vytápění (trochu humorné vzhledem k tomu, jak „drsná zima“ tady panuje). Na doporučení našeho průvodce jdeme na speciální večeři do spodní restaurace kde dostávám steemboat, což je hrnec s dvěma polévkami v nichž si sami uvaříme večeři z tofu, zeleniny, darů moře a dalších dobrot, které jsme dostali na talířcích (cena pro nás všechny 110 MYR).

Druhý den nemůžeme minout krátkou zastávku na jahodové plantáži, trh se zeleninou a ovocem z této úrodné části země a to co je nejzajímavější je pak motýlí farma. V zahradě nejsou jen obří motýli, ale místní průvodce mě donutil vzít do ruky extra obří stonožku, hada, kobylky a další super havěť. Pavel i Kubík se drží trochu zpět, nicméně Veronika překvapila. Spoustu věcí dala stejně jako já. Jediné co jsem nevzala do ruky byl štír. Fakt nevěřím, že žihadlo je nefunkční.

Vyrážíme na cestu dolů k pobřeží, jež je opět na 3 až 4 hodiny jízdy. Cestou zastavujeme v čínském chrámu, jež hraje všemi barvami o cca 20 minut dál je sultánské město s úchvatnou mešitou a několika paláci jenž aktuálně nejsou obývané.

Večerní příjezd na ostrov Penang je návrat z přírody do ruchu města. Hotely v jedné části sice stojí na pláži, ale jsou to panelákové mrakodrapy tyčící se nad malými vilkami a místními restauracemi. Pláž na pohled je pěkná až na ty monstra za ní, ale koupat se zde nedá. Nejen, že nacházíme na pláži desítky mrňavých ježečků, přičemž dětem zakazuji se zouvat a lézt do vody, ale i tabuli jenž upozorňuje na medúzy. Takže hotelový bazén nám musí stačit. Ráno hodně brzo ráno pokračujeme dál na Langkawi jenž je příslibem klidné dovolené.

Přejezd rychlým katamaránem na Langkawi trval 3,5 hodiny a děti nám střídavě spali nebo koukali na film. Naštěstí moře bylo klidné a nevyplnily se naše představy vycházející ze vzpomínek na katamarán na Seychelských ostrovech (tam to bylo na pytlík). Vyzvednutí zafungovalo dobře. Resort Berjaya je super a splňuje představy lepší čtyřhvězdy.

Berjaya Langkawi nás během tří dnů co jsme zde mohli zůstat absolutně okouzlila. Je sice starší a určitě to není dle oficiálního hodnocení pětihvězdička (spíše lepší 4 hvězda), ale její kouzlo je jinde. Nejde o klasický hotelový komplex či resort. Tady jste v přírodě – v pralese. Malé chalety či chatky chcete-li jsou postavené na kůlech v pralese v několika variantách. Ubytují se zde rodiny i dvojice a všichni mají soukromí vlastního domečku. Na délku má pozemek určitě 1,5 km možná i více. Ten komu nevyhovuje chodit pěšky může využít místních minibusů co jezdí k recepci. Nicméně když jdete pěšky, tak vždy narazíte na něco zajímavého, třeba rodinu makaků či jiného (nám neznámého) druhu opiček, varana přecházejícího cestu, různé zvuky pralesa či vám přelítne nad hlavou zoborožec. Děti nadchla létající veverka co kroutila hlavičkou, když si nás taky zvědavě ze stromu prohlížela. Děti tu měli co sledovat a zapomínali i na vymoženosti techniky. Lepší než mobil je přece sledovat opičí rodinu z terasy naší vilky.

Pláž je jen jen kousek od bazénu (není po celé délce resortu) velice široká a prostorná s hodně velkou oblastí pro plavání. Ráno za přílivu se dá velice dobře plavat i kondičně, při odlivu to jde jen u bójek. Není to sice Mauricius, ale jemný písek (hrady se z toho staví perfektně) a hlavně výhled, když se v moři otočíte a koukáte na malebné skály a kopce v pralese je fantastický. Šnorchlovat v této části nejde, bylo by potřeba doplavat k ostrovu před Berjayou, což by určitě šlo, ale já to nezkusila (nebyl čas).

S řidičem co mě bere na prohlídky dalších hotelů jsme se bavili i o opičkách. V Berjaye jsou dva druhy Makakové a druhé jméno si nepamatuji. V chaletech je všude upozornění, že se má zavírat i na západku okna i dveře. Ty potvůrky si umí otevřít. Řidič mi vyprávěl, že zejména makakové přesně vědí co chtějí. Jakmile vlezou do pokoje zajímá je zejména minibar. Hlavním zájmem je pivo, které bravůrně staší v rodině otevírají, čokoláda, cola i brambůrky. Pohostí se, ale na lísteček si nenapíší co si dali, taky nikdo nezaplatí. Takže je to pak na hostech 🙂 Věděli jste, že není dobré se na opice usmívat, tedy ukázat zuby? Taky není dobré se koukat přímo do očí. Může to mít za následek vyzvání k boji. Je lepší koukat jinam bez mimiky.

Za toto jsem byla moc ráda, když jsem se s opičákem u bazénu dohadovala o vlastní tašku co byla na lehátku. Ten pacholek se v době kdy jsme byli s dětmi v bazénu rozhodl zkontrolovat zda tam nemám něco k jídlu. Vylítla jsem z vody a letěla k němu. Pak jsem hodně zbrzdila a snažila se mu domluvit, že k jídlu tam nic není. Měla jsem strach, aby se mu nezalíbil foťák. Naštěstí mi ho nechal, ale zuby co mi ukazoval se mi moc nelíbili. Za chvilku přišla servírka v oranžovém tričku a ty potvory moc dobře vědí, kdo je tu pán a odpochodovali. Moc dobře vědí, kdo je jen turista a kdo pánem domu.

Výlet do mangrovů je tak na půl, třičtvrtě dne. Vyzvednutí u hotelu mikrobusem, pak zhruba 30 minut jízdy a nalodění se člun. Na řece je několik zastávek, v jeskyni s netopýry, na rybí farmě, kde jsme si pohladili rejnoka, nakrmily ryby, které vypadaly jako tuňáci a pokračovali dál. Cestou v lese jsme sledovali dva druhy orlů, kraby s jedním klepetem, něco jako mloky a samozřejmě opice. Oběd byl na další plovoucí rybí farmě. Tady byl asi největší zážitek opět s Verunkou jsme si pohladili žraloka, byl však býložravý. Pavel ani Kubík se opět nezúčastnili, přece nebudou šahat na něco čemu nevěří. Zde nás chytla i bouřka, takže jsme chvíli počkali až přejde teplý déšť. Normálně je zastávka i na koupání v moři na krásné pláži, ale my jsme neměli úplně ideální počasí. Zpět jsme jeli rychlou plavbou po moři mezi krásnými malými ostrůvky skoro jak v Halong Bay.

Lanovka na Langkawi je jen kousek od Berjayi (cca 5-10 min. chůze) dá se jet i mikrobusem z hotelu (cestu tam). Celkově nám výlet v rychlém tempu zabral 1,5 hodiny, museli jsme se připravit na přesun do dalšího hotelu. Jinak v klidu jsou dvě až tří hodiny tak akorát. Přijdete nebo přijedete na parkoviště, pak vstupní branou do tzv. Oriental Villages (spoustu obchůdků se suvenýry, restaurací a kaváren). Nástupní stanice lanovky je v zadní části vesničky. Vstupné na lanovku s jednou mezistanicí bylo 55 MYR na dospělou osobu a 40 MYR na dítě. Všude Vás budou fotit a nabízet výrobky z fotek. Na lanovku se nesmí brát jídlo a pití. Už i z mezistanice je krásný výhled na skoro celý ostrov. Vrchní stanice má ještě možnost si připlatit procházku po vyhlídkovém mostě. Velice zajímavé pro stavaře (jak to mohli na tom šíleném kopci vůbec postavit). Celá lanovka není pro slabé povahy. Její stoupání v určitých částech jsou velice prudké a extra vysoké. Vrchní stanice je něco přes 700 m. n. m. Výhled je odtud nejen přes celý ostrov, ale i na sousední Thajsko.

Přesun do resortu Meritus Pelangy tu trvá skoro jako všechny zdejší přesuny zhruba půl hodiny. Čekání na pokoj (dorazili jsme o trochu dříve, než by bylo třeba) si krátíme v místním lounge u dobrého oběda. Za drobný diskomfort máme na pokoji připravenou vychlazenou láhev výborného perlivého vína. Resort má přesně takovou kvalitu, jako u pětihvězdičkového resortu očekáváme. Krásný bazén, v části s hernou pro malé děti, krásná široká pláž, několik výborných restaurací, výborný servis. Pro milovníky letadel je tady možnost sledovat provoz na místním letišti. Runway není až tak daleko, startující a přistávající letadla jsou dobře vidět, ale letecký provoz nikoho neruší. Resort nám hodně připomíná resorty na Mauriciu. Je tady hodně evropanů a japonců, což může být tím, že je resort více standardizovaný (tj. méně exotický), což někdo může chápat jako výhodu a někdo zase jako nevýhodu. Blízké městečko láká k procházce (jak po silnici, tak po pláži), může to být cesta tak na 10 minut. Pokud někdo hledá klasický resort poblíž města, tak tohle je rozhodně velmi dobrá volba. V junior suitě je možnost mít až 4 děti (na speciální žádost).

Autor: Jana Nováková


Nahoru