Malajsie Janina B. část 1

Kuala Lumpur a dech-beroucí prales v NP Taman Negara

Vydáno 16. 6. 2019

Plavba trvá zhruba hodinu a půl a my nemůžeme přestat fotit a žasnout. Přijdeme si jako v pořadu National Geographic…. Jsme zde jediní, kdo se po řece plaví. Všude je klid a po obou březích se zvedá hustý prales. Míjíme několik stád buvolů chladících se v řece, také skupinky opic dovádějících u břehů.

Malajsie Janina B. část 1

Naše cesta do Malajsie začíná tentokrát s leteckou společností Qatar Airways, s níž letím poprvé. Trošku se bojím malého letadla na prvním úseku cesty do Dohy (Airbus A320), ale i já s klaustrofobickými sklony zvládám let naprosto v pohodě. K mému překvapení nezažíváme téměř žádné turbulence. V Doha stíháme přestoupit za dvacet minut, letiště je menší a kompaktní (oproti Dubaji). Druhý let se snažíme co nejvíc spát, čeká nás totiž na místě hned po příletu nabitý program… Daří se spíše útržkovitě.

Kuala Lumpur – nádech orientu, mrakodrapy a zeleň

V Kuala Lumpur nás čeká řidič-průvodce, se kterým nejprve míříme do vládní části Putrajaya se spoustou krásných orientálních staveb. Bohužel je pátek a většina z nich je zavřených kvůli modlitbám muslimů (každý pátek), tak okukujeme alespoň zvenčí. Pokračujeme do Kuala Lumpur a cestou se snažíme překonat silnou únavu, kdy nekontrolovatelně padáme do spánku. Průvodce nám ukazuje impozantní královský palác se zdobenou bránou, hlídaný jezdeckou stráží, památník boje o nezávislost a náměstí nezávislosti (Merdeka square). Jelikož ho máme rezervovaného jen na omezený čas, domlouváme se, že vyhodíme kufry v našem hotelu. Odveze nás poté k rozsáhlému parku Lake Garden, kde plánujeme navštívit hned několik míst už po vlastní ose (botanická zahrada, motýlí park, zahradu ibišků, ohradu s jeleny…). Zde konečně překonáváme únavu a chytáme nový dech 🙂 Jsou už čtyři hodiny a my měli jen snídani v letadle, tak ze všeho nejdřív sedáme do restaurace a ochutnáváme místní specialitu – maso na kari s rýží a zeleninou. Ceny jsou srovnatelné s ČR a jídlo je chutné. Od stolu máme výhled přímo do ptačího parku. Společnost nám už při obědě dělají tři zajímaví ptáci typu volavky, což nás navnadí k návštěvě (i přes vyšší vstupné – stojí za to). Park je rozsáhlý. Kolem nás se volně pohybuje obrovské množství druhů exotického ptactva. Areál vyžaduje hodně chození, přeci jen se k nám po jeho projití dostavuje znovu únava, tak upouštíme z původního plánu a razíme zpět do hotelu se na pár hodin vyspat. Využíváme k tomu místní vlak, který je komfortní a rychle se orientujeme. Před desátou večer nás budí budík a ještě si zaskočíme k parku KLCC podívat se na noční atmosféru nasvíceného mrakodrapu Petronas Twin Tower a zpívající fontánu.

Jak jsme zaspali a téměř to nestihli

Následující den musíme vstávat velmi brzy ráno, abychom se stihli nasnídat a být v 07:30 v hotelu Istana, který je cca 15 minut chůze od našeho hotelu. S hrůzou se probouzíme v 07:25 (dva budíky v 6:00 a 6:15 jsme jaksi neslyšeli), minulé probdělé noci si vzaly svou daň. Popadáme věci a řítíme se na recepci na check out. Nevíme co dělat dřív – vyřídit check out, zavolat taxi, uschovat veliký kufr na dva dny než se vrátíme. Naštěstí jsou rychlí a do hotelu Istana dorážíme jen s patnáctiminutovým zpožděním a obrovskou úlevou, shuttle transfer jsme nezmeškali! Stíháme si koupit i snídani, kterou jíme po cestě v minibusu.

Řidič nás spolu s dalšími čtyřmi lidmi veze zhruba tři hodiny do přístavu Labu Sentral, vstupní bráně do rozsáhlé pralesní oblasti Taman Negara. Zavazadla necháváme v autě, řidič je veze dál po silnici, zatímco my se naloďujeme na úzkou a dlouhou loďku. Vydáváme se proti proudu řeky. Plavba trvá zhruba hodinu a půl a my nemůžeme přestat fotit a žasnout. Přijdeme si jako v pořadu National Geographic…. Jsme zde jediní, kdo se po řece plaví. Všude je klid a po obou březích se zvedá hustý prales. Sem tam potkáme u břehu zaparkovanou rybářskou loďku, která slouží místním. Míjíme několik stád buvolů chladících se v řece, také skupinky opic dovádějících u břehů. Manžel si všímá malého vodního hada, jenž proplul kolem naší lodě. Já zase velikého ještěra na břehu. Dorážíme k rušnějšímu místu s loděmi a pár staveními, Kuala Tahan. Náš resort Mutiara leží jako jediný přímo v rámci Národního parku Taman Negara. Do Kuala Tahan lze přejet lodí, která zde pendluje za symbolický poplatek 1 MYR (necelých 6 Kč). Chatičky resortu Mutiara jsou rozmístěny v zeleni a resort je velmi příjemný. Na střechách a v korunách stromů běžně dovádí opice 🙂

Zajímavý náhled do života domorodců

Nad rámec našeho programu si přikupujeme odpolední výlet za kmenem Orang Asli, původními obyvateli. Dnes už přeci jen žijí životem políbeným moderním světem. Nosí oblečení, prodávají, vyrobené foukací pistole a za vydělané peníze nakupují základní potřeby v městě (jako cukr, sůl). Jejich děti mají možnost navštěvovat místní školu. Doteď, ale bydlí v prostých chatrčích kompletně bez elektřiny. Konzumují zejména ulovená zvířata, které muži loví v pralese pomocí foukacích pistolí… Nevěří na moderní medicínu. Vše co potřebují najdou v džungli. Žijí v neskutečném souladu s přírodou. Je zajímavé nahlédnout do jejich pro nás netradičního způsobu života (plus si vyzkoušet na vlastní pěst vystřelit z foukací pistole). Asi nejvíc nás zaujal způsob, jakým pohřbívají své blízké. Zemřelou osobu donesou do džungle několik kilometrů od vesnice, kde jí vyzvednou do koruny stromu a postaví jí přístřeší z palmových listů. Tělo zde zanechají spolu s nožem a základními potřebami k přežití v džungli. Lidé Orang Asli totiž nemají žádné zdravotnické přístroje a může se stát, že prohlásí za mrtvého člověka, který ve skutečnosti jen spí. Tělo pak chodí denně kontrolovat. Také je zajímavé, že začínají kouřit již od tří let věku a kouří nepřetržitě až do smrti (ochrana proti moskytům). Dříve si „tabák“ hledali v džungli, moderní Orang Asli už ho nakupují na trhu ve městě. Stále ho však balí a kouří z bambusových lístků.

Okouzlující Taman Negara, ráj pro milovníky přírody

Po večeři v resortu nás čeká privátní noční procházka džunglí, která již je součástí našeho předkoupeného programu. Průvodce je výborný, má neskutečné znalosti místních zvířat i rostlin a předává nám své nadšení pro místní prales. Setkali jsme se s můrami, několika druhy pavouků (včetně toho největšího, který se živí ptáky!), štírem, stonožkou (i jsme hladili), obřími mravenci, hady a s mnoha dalšími zajímavými druhy zvířat. Noční procházka předčila naše očekávání.

Druhý den se stejným průvodcem vyrážíme na tříhodinový trek. Včera zdůrazňoval, abychom měli pevnou trekkingovou obuv, zvládli bychom ale i v klasických teniskách. Tři-čtvrtě cesty jdeme po dřevěných chodnících (postavili je prý před devíti lety jako ochranu místní půdy, kombinace častých dešťů a každodenního chození turistů jí nedělalo moc dobře). Základní kondička stačí, určitě ale nedoporučuji pro osoby se zhoršenou pohyblivostí, cestou je hodně schodů. Vidíme veverky, několik ještěrů, opice, krásné motýly, obří mravence i kolony drobných mravenců, nechybí ani nějaký ten pavouk. Na papoušky bohužel nemáme štěstí a já se tak těšila na tukana! 🙁

Co to tady furt můžou řezat?

Během cesty mi vrtá hlavou, proč stále slyším zvuky elektrické pily… Slyšela jsem je už v resortu, což jsem připisovala tomu, že v resortu asi něco opravují, nebo naproti přes řeku ve vesnici Kuala Tahan. Ale v pralese? Tam snad nic řezat nebudou! Ptám se našeho průvodce a on se mi směje – není to vůbec žádná pila, ale kobylky 🙂 Později také narážíme na druh kobylky, jejíž cvrkání zní jako alarm u auta 🙂

Zajímavé jsou i zdejší rostliny a půda. Průvodce nám ukazuje, jak se z listů specifického druhu keře získá přírodní desinfekce. Jak z různých nerostů smíchaných s vodou vytváří místní lidé přírodní make-up. Gel v plodech jednoho ovoce slouží, jako přírodní šampon a prací prostředek. Smůla ze specifického stromu zase slouží k výrobě svíček. Dozvídáme se rovněž, že lijány opravdu mohou unést až 100 kg váhu, kromě toho se používají, jako zdroj pitné vody.

Kaskádový vodopád a dotěrné včely

Odpoledne razíme na poslední výlet – plavbu ke kaskádovitým vodopádům Lata Berkoh, kde se i vykoupeme. Opět jsme nadšeni z plavby lodí skrz prales, tentokrát je řeka ještě užší a prales po obou stranách máme blíže. Od místa, kde jsme zakotvili loď, je to ještě něco přes kilometr chůze skrz les podél říčky. Celou dobu jdeme sami, až teprve u vodopádů potkáváme dva lidi. Spolu s nimi bohužel i hejno včel, jenž se na nás okamžitě lepí. Dobrovolně před nimi utíkám do vody, ač jsem se původně nechtěla vůbec koupat (ve zdejším vlhku vše hůře schne).

Velmi neradi se loučíme s úžasnou Taman Negarou a vracíme se zpět do ruchu Kuala Lumpur.

Malajsie Janina B. část 2

Překvapivá Malajsie 2018

Autor: Jana Burianová


Nahoru