Maledivy 2021

První výlet do exotiky

Vydáno 17. 9. 2021

Velmi ráda bych se s Vámi podělila o svoje první dny v nové práci, protože byly opravdu neobvyklé. Strávila jsem je totiž na letišti, v letadlech, hydroplánu a dvou luxusních resortech na Maledivách.

Maledivy 2021

Přípravy na cestu

Začátkem srpna jsem dostala pracovní nabídku od „Dovolené snů“ a spolu s ní i informaci, že pokud nabídku přijmu, tak hned na konci srpna odlétám na Maledivy. Asi jen blázen by takovou nabídku nepřijal.

Všechno důležité pro cestu na Maledivy, jako jsou letenky a pojištění, pro mě zajišťuje kolegyně Jana Nováková. Ubytování už je domluvené. Já si musím jen obstarat nový pas, protože ten starý mi už před několika lety propadl. Kromě toho si doplňuji letní garderóbu, abych na Maledivách svého nového zaměstnavatele dobře reprezentovala.

Před samotným odletem mě ještě čekal PCR test, který jsem podstoupila v pátek v poledne a v sobotu dopoledne dorazily výsledky. Hurá, jsem negativní! Mému odletu už opravdu nic nebrání a můžu začít balit.

V neděli dopoledne ještě vyplňuji „Maledivský zdravotní dotazník“ a jako většina dotazníků mi dává docela zabrat. Asi po hodině se mi ho podaří zdárně vyplnit a přiložit všechny přílohy – foto, potvrzení o ukončeném očkování a potvrzení o negativním PCR testu. Největším problémem bylo přiložení dokumentu o očkování, protože formát pdf. se ukázal jako nesprávný a musela jsem z něj vyrobit obrázek.

Nakonec jsem si krátce překontrolovala, zda mám všechno, co k cestě potřebuji dle detailního návodu mojí kolegyně Jany N. a vyrážím směr Letiště Václava Havla.

Tady se setkávám se zástupkyní Costance Resortu pro střední a východní Evropu Bárou a naši sestavu posléze doplňují další dva zástupci českých cestovních kanceláří Barča a Vladimír.

Odbavíme zavazadla, projdeme pasovou kontrolou a čekání na nástup do letadla si krátíme vyprávěním našich cestovatelských zážitků.

Na palubě

Letadlo směrem Doha je naštěstí poloprázdné a tak si každý z nás zabírá celou třímístnou řadu pro sebe. Což je skvělé, protože nás čeká dlouhý let. Letušky po startu rozvezou občerstvení a pak se už se jen relaxuje. Po necelých šesti hodinách přistáváme v hlavním městě Kataru Doha. Na přestup nám zbývá docela dost času, tak si trochu prohlížíme letiště. Hlavním orientačním bodem je tu obrovský žlutý medvěd z bronzu od švýcarského umělce Urse Fischera.

V Male přistáváme bez problémů. Projedeme kontrolami a chvíli čekáme na naše zavazadla. Mám pocit, že můj kufřík se na pás dostal jako jeden z posledních. 🙂 U východu z letiště nás vítá zástupce Constance Halaveli Resortu a zbavuje nás všech zavazadel. Nedaleko odtud nás čeká minibus, který nás převeze do klimatizovaného Constance salonku, kde se osvěžíme chlazenými nápoji a někteří z nás se tu i převlékají do oblečení vhodnějšího do tropického počasí. Naše výprava je zde doplněna o další tři účastníky a to Slovenku Zuzku a Polky Avu a Ariadnu.

Hydroplán je připraven k odletu a můžeme nasedat. Trochu se mi klepou nohy. Je to moje první cesta hydroplánem a tak mám strach z toho, co mě čeká. Chvíli kroužíme po hladině a potom se odlepujeme! Míříme vzhůru. Výhled z malého okénka je naprosto úchvatný. Moře pod námi má mnoho odstínů modré a v něm se jako korálky objevují malé tyrkysové ostrůvky. Zírám s otevřenou pusou nad tou krásou a trochu mě jen ruší hluk z motoru. Nakonec si svůj první let hydroplánem docela užívám.

Constance Halaveli Resort

Asi po čtyřiceti minutách letu přistáváme v Constance Halaveli Resortu a na molu nás vítají místní zaměstnanci. Představují se a ptají se jaká byla cesta. Potom se přesouváme k recepci, kde je pro nás připraven vynikající osvěžující nápoj a studené ručníky napuštěné vonnými silicemi. Otíráme si ruce, pokládáme si ručníky na krk, abychom se trochu ochladili, protože tu panuje opravdu velké horko.

Každý z nás dostane vytištěný program našeho pobytu a kartu ke své vilce. Potom nás Jane a Lucas odvážejí ve svých „Lamborghini“, jak vznosně říkají místním vozítkům, k našim vodním vilkám. Vystupuji u té své s číslem 48 a sotva začnu s její prohlídkou, přivezou mi usměvaví zaměstnanci resortu moje zavazadla. Nechávám je v předsíni, vybalování počká.

Mířím nejprve na terasu, kde je malý asi 1,20 m hluboký bazének. Z terasy je i přímý vstup do moře.

Mám pocit, že se mi to všechno jen zdá. S prohlídkou pokračuji v koupelně. Tady je dispozici solitérní vana s výhledem na moře, prostorný sprchový kout, WC, dvě umyvadla se zrcadly a dva úložné prostory na oblečení. V jednom z nich je i osobní váha. Na tu rozhodně během svého pobytu nestoupnu! 🙂

Zavazadla přemisťuji z předsíně od obývacího pokoje propojeného s ložnicí. Tady mě čeká talířek plný čokoládových bonbonů, další osvěžující ovocný nápoj a česky psaná uvítací kartička od Jane a Lucase.

Ve sprchovém koutě ze sebe rychle smývám únavu z cesty, převlékám se do plavek a vrhám se do mořských vlnek pod vilkou. Zkouším i vodu v bazénu. Je to super! 🙂

Po tomto osvěžení mě čeká první bod naplánovaného programu a to oběd v místní Jahaz restauraci. U vchodu se naší skupinky ujímá manager restaurace. Nejprve nás posadí k připravenému stolu a potom nás provází restaurací a ukazuje nám bohatou nabídku bufetu, která se každý den obměňuje.

Po výtečném obědě, kde jsem vyzkoušela rybu, trochu asijských nudlí a završila to zmrzlinou s čerstvým ovocem, nás čeká prohlídka resortu. Kromě vodních vilek tu totiž nabízejí ubytování v Beach vile, Family vile a Prezidentské vile. Jedno ubytování je hezčí než druhé, ale Prezidentská vila je dokonalost sama. Prohlídku, během které jsme popováženi místními Lamborghini vozítky, završujeme u voňavého SPA areálu. Všímáme si, že kolem kůlů masážní místnosti se ve vodě prohání velké množství ryb. Naši průvodci nám potvrzují, že je to dobré místo na šnorchlování.

Po ukončení prohlídky areálu ani chvíli neváháme, oblékáme plavky, bereme brýle se šnorchly a jde se na to!

Čas tu uhání nějak rychleji a než se nadějeme, je tu čas pro večerní posezení v Jing baru s vedením resortu. Slunce pomalu zapadá k tomu popíjíme bublinky a jsou nám servírovány různé druhy jednohubek. Slunce zapadlo a my krátce nahlédneme do jednoho z místních vinných sklípků. Potom se přesouváme na pláž poblíž Jahaz restaurace. Přímo na písku je krásně prostřený stůl a okolo něj světelná dekorace. Je nám servírováno set menu a k tomu pijeme vína dle doporučení místního sklepmistra. Dlouhý den se pomalu chýlí ke konci.

Ráno se setkáváme v domluveném čase na snídani. Na výběr je mnoho různých koláčků z listového těsta, palačinky, vafle. Můžete si dát párečky, vejce na různé způsoby, fazole v rajčatové omáčce a spoustu teplých pokrmů asijské kuchyně. Nechybí další dezerty, spoustu ovoce a zeleniny. Na výběr je mnoho různých chlazených nápojů a objednat si můžete samozřejmě čaj i kávu. Mne zaujal fresh nápoj „Open your eyes“ a tak si nejprve nalévám skleničku a potom se rozhoduji, že dnes je čas na sladkou snídani. Nakládám si koláčky, ananas, různé druhy melounů a mangové lassi. Mňam. 🙂

Po snídani se odcházíme převléknout do sportovního. Budeme protahovat svá těla při józe.

Ve stínu palem s pěkným výhledem na moře na nás čekají v písku rozprostřené modrobílé osušky. Je to velmi fotogenická scenerie a my všichni vytahujeme mobily a fotíme. A pak následuje pomalé protahování našich z letadla ztuhlých těl a relaxace při vědomém dýchání.

Shodujeme se, že to bylo skvělé. Dokonce i jediný muž v naší skupině Vladimír, který nemá s jógou žádnou zkušenost, vypadá spokojeně.

Po józe máme až do oběda každý chvilku sám pro sebe. Já opět oblékám plavky, koupu se ve svém bazénku a kombinuji to s mořem pod vilkou.

Následuje vynikající oběd, kdy si opět můžeme vybrat z bohatého bufetu co hrdlo ráčí. A po obědě se za námi zavírají dvířka dalšího místního vinného sklípku a sklepmistr nám hrdě ukazuje svoji sbírku vín z celého světa. Moravská vína tu ale bohužel chybí. Přiťukáváme si perlivým mokem a je čas na hry. Losujeme si podle čísel lahvičky a máme poznat jaká vůně se v nich ukrývá. Pokud si nevíme rady, sklepmistr nám dává drobné indicie, které mi nám vůně lahviček pomáhají odhalit. Pokud ani to nepomůže, očichávají lahvičky ostatní. Většinou jsme ale bezradní a tak nám je odhaleno, co máme cítit. No jasně, tohle je růže a tamto maliny, cítíme je, když víme co máme cítit. Některé vonné esence je opravdu složité rozpoznat, třeba kůži. Naopak můj pendrek byl velmi snadno odhalen. Polská kolegyně Ava je trochu nešťastná, dvakrát za sebou si vytáhla smradlavé lahvičky. U první lahvičky váháme, jsou to snad houby? Ano jsou. A co ta druhá lahvička? Snad ne taky houby? Ano, tentokrát jsou to lanýže. Smějeme se a Ava volí třetí lahvičku. Teď je mnohem šťastnější, lahvička voní po vodním melounu.

Ve sklípku jsme strávili velmi příjemnou hodinku.

Večer vyplouváme s rybáři na širé moře na tradičních místních lodích Dhoni. Po asi půl hodině plavby zakotvíme a čeká nás rybaření. Každý z nás dostane kotouč s vlascem a návnadou. Vlasec z kotouče pomalu odvíjíme do mořských hlubin a potom jen čekáme, zda se ryba chytne. Jako první z nás je úspěšný Vladimír, pak se zadaří i dalším z nás. Zhruba po půl hodině už moje trpělivost u konce a vracím kotouč zpátky do rukou rybářů. Ti jsou mnohem úspěšnější a chytají rybu za rybou. Pak mě jeden z nich přivolá, že mu zabrala ryba, abych si jí sama vytáhla.

Pomalu navíjím vlasec, ještě nikdy v životě jsem rybu neulovila. Najednou je rybka přede mnou a zběsile sebou mrská. Lekám se toho pohybu a trochu vyjeknu. Ostatní se pobaveně smějí. Raději rybu předávám do zkušenějších rukou. Ne, rybář ze mne opravdu nebude. Chytání ryb skončilo. Vydáváme se na zpáteční cestu. Leháme si na prostornou horní palubu a pozorujeme hvězdnou oblohu nad námi.

Po návratu cítím, že se mnou plavba trochu zacloumala, necítím se dobře. Možná tu hraje roli i únava z časového posunu, která je v Male +3 hodiny a tady na ostrově ještě o hodinu více. Ostrov má svůj vlastní nastavený čas, aby si turisté mohli lépe vychutnat východy i západy slunce.

Musím se bohužel omluvit z večeře, na kterou jsem se opravdu těšila. Servírovat se bude japonská kuchyně, tedy i sushi, které miluji. Nedá se nic dělat, jdu si lehnout.

Do dalšího dne se probouzím jako znovuzrozená a s obrovským hladem mířím na snídani. Dnes si dávám párečky, volské oko, místní pečivo. Doplním to vynikajícím mangovým lassi a čerstvým ovocem. Můj žaludek je opět v pořádku.

Na snídani se domlouváme, že si ještě společně zašnorchlujeme. Je nám doporučen útes nedaleko prezidentské vily. Asi hodinu a půl se kocháme životem pod vodní hladinou.

V resortu je i společný velký bazén. Ten jsem ale nestačila využít. Moře je prostě moře.

Pak už nám zbývá jen si zabalit věci, naobědvat a rozloučit se. Ostrov opouštíme na palubě speedbootu a provází nás dlouhé mávání personálu ostrova.

Constace Moofushi Resort

Plavba trvá asi čtyřicet minut a i v tomto resortu nás čeká velmi milé přivítání místním personálem. Dostáváme opět výtečný osvěžující nápoj z něhož cítím zázvor a ledové ručníky na osvěžení. Každý z nás dostává i pár žabek, ve kterých se můžeme po ostrově pohybovat.

Tady nás čeká nejprve prohlídka ostrova. Je mnohem rozsáhlejší než Halaveli a mám pocit, že tu potkávám mnohem více lidí. Proti Halaveli je podle mě Moofushi mnohem domáčtější a působí domorodým dojmem. Nejprve si prohlížíme nádherné SPA a pak opět různé typy vilek a domků, které resort nabízí. Vybrat si můžete z plážových vilek, vodních vilek a seniorských vodních vil.

Povlečení i oblečení personálu dominuje tyrkysová barva, kterou mám opravdu ráda. Zdá se nám, že na Moofushi je snad větší teplo než na Halaveli. Možná je to tím, že tu příliš nepofukuje. Naše průvodkyně Cynthia nám nabízí malé občerstvení v domečku na pláži. Ledový čaj a kokosová sušenka dodávají sílu k další prohlídce.

Po prohlídce resortu se ubytováváme. Tentokrát jsou vilky proti Halaveli o něco jednodušší. Z terasy můžete vstoupit přímo do moře. Bazén tentokrát chybí, je tu jen jeden společný pro všechny ubytované. Vilka má jednu hlavní místnost, které vévodí veliká postel orientovaná výhledem na terasu a moře. Stačí jen otevřít dveře na terasu, lehnout si na postel a poslouchat šumění moře.

Za postelí je oddělené umyvadlo pro dva se zrcadly. Uprostřed mezi zrcadly je volný průzor a i odtud je krásný výhled na moře. Nechybí uzavřená místnost pro WC a místnost, ve které se nachází sprcha, která je z jedné strany jen lehce zakrytá rákosem. Je tu i šatní skříň.

Zabydluji se a převlékám. Za chvíli mě čeká další bod místního programu a to koktejl při západu slunce s vedením hotelu. Hned při příchodu na místo konání, odkud prý je z ostrova nejhezčí pohled na západ slunce, dostáváme do ruky skleničku sektu. Připíjíme si, seznamujeme se a uzobáváme jednohubky. V popředí hraje na kytaru místní hudebník. Vedle něj stojí stánek, ve kterém se míchají koktejly. Objednávám si Aperol Orange a vychutnávám si ho při západu slunce. Prostě nádhera.

Zhruba po hodině konverzace a dvou drincích se přemisťujeme k Alizeé restauraci, kde se bude konat večeře. Opět nás čeká slavnostně prostřený stůl v písku. Od moře vane lehký vítr, což je po velmi teplém dni osvěžující. Obsluhuje nás mlaďoučký číšník a do ruky dostáváme nasvícené jídelní lístky. Dle výběru jídla jsou nám doporučena vína. Jídlo je velmi chutné a konverzace lehce plyne. Čeká nás první noc v druhém resortu.

Na druhý den ráno je naplánována jóga a to už v 6.30 ráno. Rádi bychom si trochu přispali a tak usmlouváme posunutí o půlhodinu. Vstáváme ještě za tmy a scházíme se na molu nedaleko našich vilek. Máme zde připravené podložky. Protahujeme se na nich a potom několikrát cvičíme sestavu „Pozdrav slunci“ a slunce se pomalu objevuje na obzoru.

Po cvičení se převlékáme a přecházíme po dřevěném molu s věcmi na šnorchlování od našich vilek do Manta restaurace. Za dřevěným molem si můžete sundat pantofle či žabky a chodit po celém ostrově bosky. Všude, dokonce i přímo v restauraci, je jemňoučký písek. Prozkoumáváme snídaňový bufet a u stolu nám personál hotelu kontroluje teplotu. Mám 35,8 takže jsem asi v pořádku. Diktuji měřícímu číšníkovi číslo své vilky 123 a zároveň si u něj objednávám čaj. Ten pak doplním výbornými koláčky a ochutnávám od kolegyně Barči výbornou vafli. Nechybí spousta čerstvého ovoce.

Chvíli po snídani vyrážíme ke vzdálenějším útesům šnorchlovat. Jede s námi několik zaměstnanců místního potápěčského centra a Erica, která má v resortu na starosti ekologii. V resortu se snaží alespoň trochu napravovat to, co zde svým pohybem člověk ničí. Každý má na svém pokoji malý pytlíček s informací, že by měl odsud odvézt alespoň trochu plastu, které na ostrov každý den ráno vyplavuje moře. Kromě toho se tu snaží i obnovu korálů, které kvůli přítomnosti člověka ustupují.

Plujeme asi 30 minut od ostrova, obouváme ploutve, nasazujeme šnorchly a musíme skočit do vody. Pro mě je to trochu výzva, protože do vody nerada skáču, mám z ní velký respekt, a ještě k tomu do takovéto hloubky. Ale nakonec strach překonávám a za chvíli plavu vedle lodi. Pod vedením chlapíků z potápěčského centra objevujeme podmořské krásy místního útesu. Každou chvíli mě někdo z nich chytá za ruku a ukazuje mi něco zajímavého. Potom mi jeden z nich naznačuje, že se mám vynořit nad hladinu. Moje brýle jsou znečištěné a šnorchl špatně upevněný. Oboje je v mžiku napraveno a já se hned cítím komfortněji. Zdálky pozorujeme želvu, každý už viděl nějakého místního žraloka. Jen já jsem asi pořád nějaká slepá. Ale nevadí, je tu toho spoustu dalšího k vidění.

Po necelé hodině se vracíme na loď a přepravujeme se k dalšímu útesu. Tady bychom se měli potkat s želvami. A opravdu! Asi dvě tři želvy tu společně plavou. Jakmile se jedna z nich ocitne v naší blízkosti, naše skupinka ji radostně obklopí a fotí a točí. Říkám si, jestli to želvě nevadí. Ale my jí vůbec nezajímáme. Chvíli něco žere a pak pomalu odplouvá pryč. Myslím, že pokud by to bylo želvám vadilo, tak by nám místní ekoložka Erica nedovolila se k nim přibližovat. Erica je evidentně s mořem hodně sžitá, ladně se potápí do velkých hloubek a proplouvá kolem nás jako mořská víla.

Já jsem nadšená, poprvé se potkávám pod hladinou s vodní želvou a celý ten podmořský svět mě fascinuje.

Po návratu nás opět čeká výborný oběd formou bufetu v Manta restauraci a po něm mám objednanou masáž v místním SPA. Těším se jako malá holka.

Ve SPA mě přivítá moje masérka Maria, dostávám nejprve nápoj a vlhký ručník na osvěžení.

Vysvětluji jí, že mám po dnešním šnorchlování trochu připálená záda a zadek. Ráno jsem se sice namazala, ale pak jsem nátěr neobnovila. Moje zadní část těla je zbarvena lehce doruda.

Myslím, že Maria je na to zvyklá a hned sebou do masážního domečku bere zkušeně aloe vera.

Masážní domeček stojí na kůlech ve vodě stejně jako vodní vilky, ve kterých jsme ubytováni.

Masážní lehátko je umístěno tak, že pod sebou vidíte moře a ryby. Nechávám se hýčkat celých 90 minut a odcházím odtud, tak jak jsem uvedla v dotazníku, který jsem vyplňovala při příchodu, dokonale zrelaxovaná.

Pomalu se blíží osmá hodina a nás čeká poslední večer na ostrově. Hned vedle Manta restaurace je vše připraveno ke grilování ryb. Na ledu jsou vyskládané čerstvě vylovené ryby a vy si můžete vybrat, ze které ryby a jak si necháte ogrilovat filet. Nechávám si od obsluhy doporučit čtyři filety. Bohužel jsou pro mě názvy ryb složité v češtině a v angličtině se v nich neorientuji už vůbec. Ale moc jsem si pochutnala, jen už bohužel nevím, jak se ryby jmenovaly.

Po rybách mi ještě v břiše zbývá trochu místa, které na radu ostatních zaplňuji trochou těstovin se smetanovou omáčkou. Výtečné. Ještě mi chybí sladká tečka. Tady je moje rozhodnutí naprosto jasné, každý den tu vyrábějí několik druhů zmrzlin a každý den jsou na výběr nějaké jiné. Včera jsem měla skořicovou a vanilkovou, teď po těch těstovinách to vidím na příchuť tiramisu.

Po večeři se přesouvám do přilehlého baru, kde si dáváme koktejly na dobrou noc a probíráme zážitky z posledních dnů.

Ráno po snídani nás čeká ještě jeden šnorchlovací zážitek. Nejprve se sejdeme s Ericou a ta nám prostřednictvím videoprojekce představí ryby a živočichy, kteří se v okolí ostrova pohybují. Potom se přesouváme na pláž nedaleko Manta restaurace a nasazujeme ploutve, brýle a šnorchly. Ještě jednou se podíváme pod vodní hladinu a kromě podmořského života uvidíme i „klece“ ve kterých se pěstují koráli. Voda je tu poměrně mělká a já jsem velmi překvapená, jak bohatý podvodní život tu existuje. Tohle místo je naprosto ideální i pro rodiny s dětmi. Kochám se, když mě Bára z Constance chytá za ruku a ukazuje malého žraloka. Jupí, mise splněna, viděla jsem žraloka! A potom jich kolem mě proplouvá ještě několik. Vypadá to, že se vyhřívají v mělké vodě.

Krátce po obědě stojím na mole, kde je přistaven hydroplán. Vše spakováno, připraveno k odletu a generální manager hotelu Henri na mě volá, ať se jdu podívat do moře vedle mola. Proplouvá tam několik malých žraloků. Rychle cvakám foťákem na mobilu, abych ty žraloky mohla ukázat svým blízkým. Je mi smutno, že tahle výprava do ráje už končí.

Cesta domů

Zkušeně nasedáme do hydroplánu, ale stejně nadšeně jako při příletu sledujeme moře pod sebou. „Jani, to je Moofushi“, volá Bára a ukazuje na ostrůvek pod námi. Krása.

Po příletu do Male se usazujeme do Constance salónku. Občerstvujeme se a potom se minibusem přesouváme na letiště. Tam nás čeká obrovský šok, vypadá to, že je letadlo naprosto plné. Vystojíme si dlouhatánskou frontu, než nás odbaví. Pak ale včas nastupujeme do letadla. Jenže letadlo stále neodlétá. Po třiceti minutách nastupuje ještě jedna početná skupina cestujících. Tak teď už snad poletíme, říkám si. Jenže se stále nic neděje. Za chvílí k nám promlouvá kapitán letadla a informuje nás o technických problémech. Minuty zpoždění se navyšují, my jen tušíme nějaký ruch kolem letadla. Měli jsme odletět již před dvěma hodinami a stále stojíme na zemi. Kolem paní, která sedí kousek od nás, se začínají srocovat letušky a stewardi. Paní se drží za břicho a spolu s dcerou a příručními zavazadly opouští letadlo. Ptáme se okolo procházející letušky, co se stalo. Paní prý měla panickou ataku a musela z letadla vystoupit. Po dvou a půl hodinách zpoždění se konečně odlepujeme od ranveje směrem do Doha, odkud druhý den ráno odlétá naše letadlo do Prahy. Náš let z Doha do Prahy se v průběhu srpna změnil. Původně jsme měli strávit na letišti asi dvě hodiny a rovnou letět do Prahy. Nejdřív jsme nadávali, ale teď jsme za tu změnu letového řádu rádi. Naše letadlo i přes velké zpoždění v pohodě stíháme. Někteří spolucestující bohužel takové štěstí nemají a doslova běží, aby jim neuletěly navazující spoje do jejich cílových destinací.

Já mám zajištěno přímo na letišti ubytování v takzvané kukani. Díky Jani N.!!!

Hlásím se tam na recepci a ulehám v boxu velikosti jednolůžkové postele. Každou chvíli tam někdo přichází nebo odchází, takže spánek není úplně stoprocentní, ale určitě je to lepší než sedět zkroucená na sedačce v hale letiště. Škoda, že jsem o více než dvě hodiny pobytu v kukani přišla kvůli zpoždění letadla.

Ráno se scházíme u gatu a zjišťujeme, že let do Prahy je, na rozdíl od toho z Male do Doha, poloprázdný. Užíváme si komfort tří volných sedaček vedle sebe a po jedné hodině odpoledne přilétáme do Prahy……

Autor: Jana Hejmová


Nahoru