Maledivy 2018 – Janina B

Kvok kvok kvok kvoko dáááák… Aneb že potkáme slepice na Maledivách, jsme opravdu nečekali :-)

Vydáno 19. 11. 2018

Tak si to sedíme a relaxujeme, když najednou slyšíme důvěrně známý zvuk „kvok kvok kvok kvok kvok kodáááák“ a k našemu velikému překvapení se přímo před námi noří z tropické zeleně a po písku si to suverénně štráduje SLEPICE!

Maledivy 2018 – Janina B

Naše cesta z Prahy začíná jak jinak než s Emirates a poprvé letím Airbusem A380! Jsem nadšená z toho, jak je letadlo stabilní a prostorné, většinu letu ani nevím o tom, že letím. Vypadá to, že i já se svým strachem z létání, se snad budu do letadla příště i těšit 😀 Na letišti v Malé nás vtipně z letadla vezou autobusem cca 200 metrů k budově terminálu, než autobusy zvládli přistavit, to bychom pěšky došli 10x tam i zpět, ale asi zde berou bezpečnost vážně (to, že kousek od nás se volně pohybují turisté po ranveji, aby nastoupili do vnitrostátního letadla, raději nekomentuji).

Procházíme rychlou imigrační kontrolou a po vyzvednutí kufrů nás vítá moc příjemný český delegát. Ten nás okamžitě vede k okénku a vyjednává letenky na hydroplán, váží všechny kufry i příruční tašky a doprovází nás minibusem na vedlejší terminál, odkud odlétají všechny hydroplány. Jsem mile překvapená, jelikož náš první resort Kuredu má vlastní salonek s občerstvením, kam nás usazují do doby odletu hydroplánu (má i WiFi připojení zdarma). Oznamují nám, že náš hydroplán je příliš přeplněný, tudíž jeden z našich kufrů musí poslat až v dalším letadle a dostaneme ho na vilu později – manžel kouká poněkud nedůvěřivě, ale mě to nepřekvapuje jelikož společnost TMA která hydroplány provozuje, má toto v podmínkách, hold se jedná o malé letadýlko s omezenou nosností a bezpečnost je základem!

Od čtyřhvězdičkového resortu Kuredu jsem popravdě neměla příliš veliká očekávání, o to více jsem byla mile překvapená. Naše cesta po mole od hydroplánu je doprovázena vítáním na tradiční bubny a ujímá se nás milá Anna, která nám vysvětluje jak vše v resortu funguje. Nemohu se přestat rozhlížet kolem dokola, jak vše vypadá krásně, když procházíme cestičkami napříč resortem, přijdeme si místy jak v pralese… Z oficiálních fotek jsem si představovala resort úplně jinak! Přišel nás uvítat i manažer hotelu, kterému hned nezapomínám zmínit, že by měli aktualizovat oficiální fotogalerii. Anna nám předává itinerář našeho 2-denního pobytu a je nám jasné, že zde moc odpočinku čekat nemůžeme 🙂 Tu společná večeře s manažerkou, tu průvodcovaná prohlídka vil a restaurací, tu výlet s prohlídkou sesterských resortů Komandoo a Hurawalhi… Do toho potřebujeme stihnout alespoň na chvíli vlézt do moře a vyzkoušet jeho hloubku a také obhlédnout podmořský svět. Čas na jídle se snažíme zkrátit na minimum, což je pro mě oříšek, protože jím od přírody strašně pomalu. Pro klienty je naprosto super, že má ostrov 1800 m, ale když zjišťujeme, že nám zabere minimálně 10-20 minut chůze než kamkoliv dojdeme tak se přistihujeme, že neustále nestíháme 😀

Resorty Komandoo a Hurawalhi, které patří pod stejného majitele jako Kuredu, pouze krátce navštěvujeme v rámci hodinové prohlídky. Ač je hodnotíme určitě výše než Kuredu, shledáváme, že v našem portfoliu máme už dostatek jiných variant a tedy nemá v tuto chvíli smysl dále rozšiřovat. Vazby zde ale určitě máme a pobyt rádi vyřídíme. Za zmínku stojí podmořská restaurace v Hurawalhi (lze navštívit z Kuredu).

Naší další zastávkou, bohužel pouze na 1 noc, je resort Dhigali, na který jsem se těšila ze všeho nejvíc. Doufám, že když jen na 1 noc, tak se tam dostaneme hned ráno, a další den odjedeme až večer, abychom stihli pořádně vše vyzkoušet. Jenže víte jak to chodí, když něco fakt chcete… V 10h ráno odlétá náš hydroplán a před 11h jsme na Malé. Dozvídáme se, že náš vnitrostátní let poletí cca ve 14h, tudíž předpokládaný příjezd na Dhigali v 15h. Je 14h a stále sedíme v salonku a nic se neděje – začínám pěnit. V 15h a stále v salonku – manžel mě upozorňuje, abych se alespoň snažila tvářit normálně (už mi šlehají z očí blesky). Přichází milá paní, aby nám oznámila, že náš let je zpožděn. Nakonec odlétáme něco před 16h a do Dhigali přijíždíme v 17:00. Fakt super, cca za hodinu se stmívá. Snad aspoň zítra budeme mít celý den zde na resortu – s nadějí se ptám manažerky, v kolik budeme zítra odjíždět pryč, tak prý v 07:30 ráno. Cožeeee?! Během hodiny tedy stíháme prohlídku resortu, dokončujeme už po tmě. Následně jdeme na společnou večeři s manažerkou, která mi zlepšuje náladu – nejlepší jídlo, které jsem na Maledivách ochutnala! Musím říct, že Dhigali na nás i za takto krátkou dobu velmi dýchlo a moc se nám líbí!

Psychicky se připravuji na další náročný přesunový den, ale naštěstí už nám vše dobře navazuje a kolem oběda už přijíždíme do resortu Cocoon, kde máme 2 noci. Na první pohled se nám strašně líbí místní pláže a perfektní laguna, také spousta zeleně a soukromí u každé vilky. Co do pláže a laguny, je to zatím nejkrásnější varianta. Zde konečně máme první opravdové volno a začínáme si i užívat. Jednoznačně nejsilnějším zážitkem je pro mě blbnutí na houpačkách, asi nám trošku hráblo z toho sluníčka, ale jen trošku 🙂

Slepice v luxusu

Maledivy 2018 - Dhigufaru

Předposledním resortem je pro nás Dhigufaru, opět na 2 noci. První dojem je špičkový – perfektní laguna a dokonalé pláže s jemňoučkým pískem téměř bez úlomků korálů, což je celkem raritou. Velmi příjemně se v písku chodí, moc rádi zde děláme procházky podél pobřeží a všude chodíme bosky (i v restauraci mají podlahu z písku). Naší vilu jsme si naprosto zamilovali a rádi trávíme čas na terase s výhledem do zeleně, máme tu své soukromí a klid. Tak si to sedíme a relaxujeme, když najednou slyšíme důvěrně známý zvuk „kvok kvok kvok kvok kvok kodáááák“ a k našemu velikému překvapení se přímo před námi noří z tropické zeleně a po písku si to suverénně štráduje SLEPICE! Za ní se s jemným „píp píp píp píp píp“ drží tři malá kuřátka (zajímavé, že dvě jsou černá a jedno bílé, přičemž slepice je hnědá). Není nad to jíst čerstvá vejce a kuřecí maso z vlastního chovu 🙂 Nicméně raději si dávám rybu – představa, že jím ta krásná roztomilá kuřátka, se mi moc nezamlouvá. Kromě mnoha slepic v Dhigufaru potkáte také místní celebritu – modrého papouška Aru, u kterého se mnou manžel musel trávit víc času, než by se mu líbilo. Když on byl taak roztomilý, a dokonce i mluvil! Nenecháváme si ujít ani večerní krmení rejnoků, které stojí za to.

Náš pobyt se pomalu chýlí ke konci, a já se začínám psychicky připravovat na resort, kde strávíme poslední 2 noci a to Paradise Island. Vím, že je kvalitou nejníže ze všech, které jsme v rámci naší cesty navštívili a jsem na tento fakt připravená. Vůbec se nezlobím, že na Dhigufaru nám celý odjezdový den více fouká a občas i prší, odjezd totiž stanovují až na večer a kvůli počasí je hydroplán ještě opožděn. Na Malé už na nás čeká loď – mírně to houpe, jak vítr zvlnil hladinu moře, ale zdárně po 20 minutách plavby dorážíme do cíle. Cestou se s manželem nenápadně bavíme na účet Číňana, který sedí vedle nás přes uličku – po prvním houpnutí člunu se křečovitě drží madel a s vyděšeným výrazem se rozhlíží kolem, po pár minutách psychicky nevydrží, strhává vestu z držáku a snaží se jí nafouknout 🙂 Po strávených 2 nocích hodnotím Paradise Island jako 3* určenou pro masový trh (sami se prezentují jako 5*). Resort je starý a bez atmosféry, bez kouzla. Jídlo podprůměrné. Nevidíme zde žádnou přidanou hodnotu. Pláže jsou pěkné, ale výhledy horší – na mnoha místech je výhled buď na přeplněné město Hulhumale (pár kilometrů vedle) nebo na zábrany kolem ostrova. Nad resortem často přelétají hlučné hydroplány a i pozdě večer slyšíme na nedalekém letišti přistávat letadla. Co se nám zde líbilo jsou místní lázně a překvapivě i velmi bohatý podmořský život (zatím nejbohatší z toho, co jsme viděli). Zdejší nadvodní vily bych hodnotila jako 4* – jsou mnohem hezčí než ty plážové a mají přiřazenou nadvodní restauraci, kde vaří o poznání lépe.

Maledivy 2018 - Janina BMaledivskou cestu zakončujeme opět s Emirates a tentokrát zkoušíme business třídu v Boeing 777. Je super pocit mít přednost v nastoupení a vystoupení do/z letadla, osobní servis, neskutečný prostor na nohy a polohovatelnou sedačku téměř do ploché postele, skvělý prémiový catering a výběr prémiových nápojů včetně např. 18-tileté whisky. Snad nás zážitek v business třídě nerozmazlí příliš 🙂

Specifika Maledivských transferů:

Během našeho pobytu jsme měli možnost opravdu pořádně vyzkoušet všechny možné druhy transferů – stěhovali jsme se každý druhý den a vždy jsme se museli vrátit na Malé a z Malé vyjet na další ostrov (mezi sebou se dá kombinovat jen pár resortů, aniž byste museli vzít transfer přes Malé). Ony ty Maledivské transfery jsou vůbec ošemetné a je třeba je brát s rezervou (a nutno dodat rovněž s jistou dávkou trpělivosti). Je to jasné – když si představíte, že Maledivy se rozpínají na obrovské ploše několik set kilometrů a sestávají z více než tisícovky ostrovů, přičemž denně přilétají stovky turistů v různé časy během dne a pár jich jede na ten ostrov, pár zase na jiný… Je velmi těžké vše skloubit tak, aby každý klient čekal na svůj transfer co nejméně. Samozřejmě nejde pro každého vyslat zvláštní letoun či loď, transfery se vždy sdílí tak, aby byl daný dopravní prostředek co nejvíc využitý – je třeba šetřit jak náklady, tak hlavně naši planetu. Na Maledivách je otázka ekologie a udržitelnosti velmi aktuální, ale o tom až dále. Navíc každý den je situace s příjezdy a odjezdy úplně jiná, takže není možné stanovit pevný letový řád – a to ani pro vnitrostátní lety. Přesné časy přeletů si domlouvá každý resort přímo s provozovatelem hydroplánů a vnitrostátních letadel, kdy přesný čas odletu se dozvíte vždy až večer před odletem. Stalo se nám, že se i v průběhu změnil. Určitě nemá smysl si vybírat resort podle toho, jaký typ transferu má, protože každý má svá specifika a u každého nějaký ten prostoj zkrátka vznikne. Každopádně toto k Maledivám neodmyslitelně patří a tato krásná destinace za pár hodin čekání jednoznačně stojí!

Maledivci začínají smýšlet ekologicky:

Jsem strašně ráda, že se k otázce ekologie staví velmi zodpovědně, přeci jen na tak malých ostrůvkách je s odpadem veliký problém. Proto téměř všechny resorty přešly na systém skleněných lahví, do kterých si vyrábí vlastní vodu (žádné strachy, pili jsme celý pobyt bez omezení a žádné střevní potíže se nedostavily). Toto velmi redukuje využití plastů. Ze stejného důvodu většina resortů zavádí toaletní potřeby – sprchový gel, šampon, kondicionér – v keramických nádobách, do kterých dolévá dle potřeby. Na většině ostrovů potkáte koše na tříděný odpad. V některých resortech se snaží i co nejvíc pěstovat sami, aby nebylo potřeba tolik dovážet.

Maledivy se nám moc líbily a doufáme, že se sem ještě někdy vrátíme…

Autor: Jana Burianová


Nahoru